Doufal jsem, že tento příspěvek bude úplně jiný. Ještě začátkem listopadu jsem tomu snad i věřil. Ale pak se to neuvěřitelné teplé podzimní počasí nenápadně vytratilo a nenápadně vlezlo do revíru nevlídno a to nyní graduje a předvádí opravdu neuvěřitelnou slotu se vším všudy. Už týden jsem nevytáhl foťák z batohu, i kdyby stály proti mně dvě stovky muflonů, nedalo by se fotit. A navíc i ti mufloni mi dělají jen naschvály!
Ještě koncem října a začátkem listopadu to jakžtakž šlo. Vypadalo to, že blížící se říje bude dobře viditelná. První setkání po delší době bylo v pasece nad lomem. Skupinku pěti beranů jsem překvapil při odpočinku, ovšem mnoho snímků jsem nestihl. Ale po čase byli mufloni na kartě a zažehnalo mi to mufloní absťák.

Na lesní cestě o pár stovek metrů výš se mi ukázal zbytek tlupy a díky Ketyně mám i jeden dokument. Zvědavé muflonky se odvážily sejít k cestě blíž, aby se podívalyy na to malé černé zvíře.

Chování tlupy bylo v tu dobu ještě bez nějakých náznaků říje, i když u muflonů to nijak zvlášť poznat nejde.
Další dny se nedařilo, tlupa se rozpadla, potkával jsem tu a tam osamocené mladší berany nebo dvojice muflon+ muflonka. To už asi znak říje byl. I muflon, chodící v kruhu po lese, patrně hledajíc povyražení, byl jisto jistě známkou říje. Zaslechl mé kroky v listí a za pár chvil byl pár metrů přede mnou. Z tohoto setkání mám zatím asi nejlepší podzimní snímek.

Ještě pár minut jsem měl možnost berana sledovat v řídkém lese. Nakonec se spojil s jiným muflonem a společně našli dokonce jednu muflonku. Měl jsem je ve svahu paseky jak dlani, i když daleko.

Potom přišlo jen pár náhodných setkání v rychlosti, většinou jen v hustém lese. Byl čas podívat se na vrchní louky, zda náhodou mufloni nevytahují po ránu tam, když z lesa pod odchytovkou zmizeli. První ráno jsem šel jen na kontrolu a také jsem nic nepotkal, krom auta kamaráda Štěpána. Za dva dny jsem zkusil znova a měl jsem štěstí. Mlha mi pomohla k přišoulání k žebříku kazatelny odkud jsem mohl pozorovat siluety větší tlupy. Ranní slunko se snažilo mlhu prorazit, ale nedařilo se, jen mi nepříjemně svítilo do očí. A právě asi odlesku slunka od čočky objektivu si všimla jedna z muflonek. Škoda, protože dnes se v tlupě vyskytovaly říjné projevy- flémování.

Další ráno jsem neváhal a znova se vydal k loukám. Byla opět mlha. Tentokrát tlupa byla o kus dál a tam nehrozilo tak brzké vyjití slunce nad les a už vůbec ne včerejší protisvětlo. Byl jsem na dobrém místě, s dobrým větrem, jen mufloni byli dál než bych potřeboval. Ale věřil jsem, že časem se k lesu, kde číhám, přiblíží. Tlupa čítající okolo 40ti kusů byla rozlezlá na velké ploše, tvořila v podstatě dvě skupiny a jednotlivé starší berany. A právě ti mi utnuli dnes tipec. Pozoroval jsem fajn projevy říje a doufal v přiblížení, když nejvzdálenější beran volně zašel do lesa. To by se nic ještě nedělo. Ale další si ho všiml a ten šel k lesu již klusem. Třetí beran víc z hloubi louky běžel už za nimi téměř sprintem. Z místa, kam se berani vytratili se počaly ozývat rány od nárazů toulcemi. To nenechalo v klidu další dva mladší hochy, ti už se k lesu hnali o překot a samozřejmě strhli naprosto vševhny členy tlupy. Bylo po nadějích.

Stále jsem doufal, že si říji ještě užiju, další ráno však už mufloni na louku nevyšli, zradil jsem je nedaleko odtud v houštinách. No a pak už přišlo to dříve zmíněné "luxusní" počasí, které trvá dodnes...