Byli jsme s Honzou již nějakou dobu domluveni na společný výšlap v říji do hor. Na Sv.Václava je ten správný čas ho zrealizovat. Tak se i stalo. Takže jen stručně:
Ráno sraz pod kopcem, při měsíčním světle výšlap cca 4 km s převýšením 400 m, jedním slovem očistec. Je silnější vítr, poměrně teplo. Pod hřebenem svítá, je ticho, jeleni netroubí. Jdeme kam nás nohy nesou a trvá to hodně dlouho, než se jelen ozve. Ale jen jeden, asi i docela blízko ale marně jsem ho hledali, ztichl a bylo po troubení. Na vrcholu říje velmi chabé ! Až po nějaké chvíli narážíme na zvěř, je to samotný kus nad námi v ostrůvcích horských smrčků. Mou domněnku, že jde o laň vyvrací zvěř po chvíli. Je to mladičký jelínek. Fotíme ho, ví o nás ale neví co jsme zač, vítr máme dobrý, moc vidět taky nejsme. Odchází a zase se vrací a docela mu trvá, než odejde nadobro. Fotek máme dost.

Posedíme, šeptem probíráme předešlou akci, koukáme na dipleje foťáků. Je to dobré, něco máme. V tom Honza sykne " pod námi je jelen". Jen tak, jako by to bylo normální. Osmerák stojí v mezírce, kouká doprava doleva, občas se sehne. vypadá, jako by měl namířeno nahoru k nám, ale najednou se otáčí a mizí šikmo dolů z prudkého svahu. Škoda. Ale i tak fajn setkání to bylo.

No a to je v podstatě konec lovu. Takhle to asi zní jako lehká rychlá vycházka, ovšem opak je pravdou. Nachozeno máme hrubo přes deset kiláků v členitém terénu, vysokém borůvčí, kamenných úvozech...no je to dřina přátelé, honit jeleny po Jeseníkách!