Večerní čekaná u přehrady

Asi teď přidávám cosi z říje moc často, i na můj vkus. Ale říje, ač vedra nepolevují, je a zážitky i nějaké fotky přibývají.Po skončení říje by se mi asi nechtělo psát cosi dlouhého nebo naopak jen stručný výtah, čímž bych se ochudil, díky skleróze, jistě o nějaké prožitky. To vzhledem k tomu, že mi tento web slouží i jako jakýsi archív.


Tentokrát jsem pro večerní čekanou vyměnil obilnou lokalitu za luční. Věděl jsem z ranních potulek o dvou srnčích párech kousek nad přehradou u olšin. Tak jsem to šel zkusit. Vítr poslední týdny blbne. Většinou vane od východu či severu, což je divné v těch vedrech. Pro šoulačku v této lokalitě je to dobré ale na čekanou prekérka. Našel jsem tedy jakés takés místo pod olšinou, kde se zdálo, že vítr nevane přímo do lesa. Nevýhodou je, že večer je tam šero velmi brzy, ještě dávno před západem slunka. Vlastně už v době po sedmé večerní byla louka ve stínu. Uvelebil jsem se u solitérní staré olše v mezi pod lesem a doufal. A opravdu netrvalo dlouho a z lesa vyšla srna. Jenže daleko. Očekávám kdy se vyloupne srnec ale nic se neděje. Srna se paství a po chvíli se zahledí kamsi nade mne k ostrůvku mladých olšinek. Slyším pohyb v porostu a za vteřinu na louku rychlou chůzí přijde srna. Sotva stihnu dva záběry a už je u kolegyně, čili daleko.

Ale k mé radosti jasně slyším v olšinkách typické supění. Čekám připraven, že srnec vyjde ve stopě srny. Ale převezl mě, vzal to kolem porostu.

Samosebou ihned běžel obšťastnit svou přítomností první srnu. Té se to ale moc nelíbilo, uhýbala, odbíhala.

Srnec se vrátil ke své právoplatné dočasné přítelkyni a spolu se pastvili. Většinou z mého pohledu za sloupem napětí. Naštěstí mi zapózovali aspoň jednou, když srna vykonávala potřebu.

První srna odklusala kamsi přes louku, srnec se asi rozhodl, že ji půjde hledat. Zmizel také. No a druhá srna se asi cítila odstrčená, tak odběhla zpět do olšinek. No dlouho jste se mi nepředváděli, mrzelo mě. Chvíli počkám, jestli se panáček nebde vracet a pak půjdu jinam. Dvacet minut uteklo a nic se nedělo. Začal jsem balit a naráz vidím v dáli rezavou skvrnu. Srnec se vrací. Tak znova rozložit stativ, přehodit přes něj bundu a doufat. Dopadlo to tak, že jsem si fakt zafotil. Sice s nesvětlem ale dost.

Srnec přešel mez a ztratil se. Tak to bylo bezva, jsem spokojen. Beru věci a vracím se k autu. Takhle brzy jsem letos z večerního lovu ještě nešel. Cestou po polňačce ještě potkávám srnce z horní olšiny, prohnal nějakého drzouna a vrací se k lesu. Na otevřené ploše se ale nenchá mým maskováním zmýlit a obloukem mě oběhne. Nevadí, i tak to bylo super.

  1. U mne vede šestá, čtvrtá, pátá ze spodka. Očichávající je též pěkné foto a to poslední no taky 🙂 Kurnik, ty toho máš!!!

    Ovsík
    Srpen 6, 2018
  2. Ahoj kluci, díky za komentíky a uklidním vás. Vypadá to, že mám brzdu :o(

    Martin
    Srpen 6, 2018
  3. Martine, nestačím číst a čumět!
    Dokonalé fotky srnců, to si snad nemůžeš přát nic lepšího.
    Ta série „po očichávání“ je nádherná!

    Mouka
    Srpen 6, 2018
  4. Ahoj. Martine pomaleji prosím, pomaleji. 🙂 Dyk já to nestíhám ani číst. Fajn Ti to vychází. Ještě nějaký čas zbývá, ale ty horka jsou úmorný nejen pro nás a i ta říje je taková trochu jiná.
    A moc pěknej archív si vedeš.

    Jirka
    Srpen 5, 2018

Napište komentář