Nedělní budík ve čtyři mě nevyhnal ani omylem. Po večerní dlouhé, leč naprosto marné čekané na hranici louky a obilného pole se mi prostě nechtělo. Sice po návratu u chlazeného Radegasta jsem si slíbil, že ráno půjdu, bude jistě víc šancí, ale tělo se vzpouzelo. Nakonec jsem se ukecal a před pátou se z pelechu vykolíbal. Ta skoro hodina zdržení znamenala změnit původní plán na o mnoho kratší. K polím nepůjdu oklikou pod lesem ale rovnou z kopce. Však se uvidí. A vidělo se. Z temene vrcholu luk mám za chvíli celé pole jako na dlani a nikde nevidím žádný tmavý bod připomínající hlavu srnčího. No bedjť, je teplo a větrno. Tak se rozhoduji v kolejích pšenice projít po obvodu pole, třeba nějaká hlava vykoukne. Nevykoukla. Jen strnadi a bramborníčci poletovali z klasu na klas a po keřích v mezi.

Daleko v louce jeden kus kamsi letí k lesu, nic pro mne. A tam v dáli, na strništi po řepce jdou pomalu dva. Jinak nic. Pozoruji krátce tedy onu dvojici, kam má asi namířeno? Srna vede srnce do svahu, směrem k malému remízku. Kdyby tam opravdu došli, mohl bych mít jakous šanci, je to směrem k mému autu. Ale zvěř se stáčí mírně doleva a ztrácí se v ostrůvku vysoké trávy a keřů pod vrcholkem. Nevadí, nic nepokazím. Stejně jdu tím směrem. Za pár minut se zvrchu po strništi blížím s dobrým větrem k plácku v poli. Je to ladem ležící kamenitý ostrůvek. Po strništi z řepky se nejde dvakrát tiše, tvrdé zbytky stvolů se pletou pod podrážky. Taky hned z kraje ostrůvku vyskakuje srna a prchá.

No tak jsem nepochodil, říkám si, když vzápětí odskauje další kus. Ale i to je srna. Stoprocentně vím, že ve dvojici, kterou jsem viděl byl srnec. Nevzdávám to a vkročím do kraje trávy. Přede mnou to zašustí, zvedne se srna a vyskočí do strniště. Tam se zastaví a jistí. Mám ji přes vysokou trávu, nevidím ji dobře. Ale zato vidím šesteráka, který ji následuje. Hledáček k oku a je můj.
Srnec vykluše do strniště za srnou a dává mi pár možností. Snažím se je využít. Než partnerka zavelela k ústupu, cosi jsem stihl cvaknout. V protisvětle a na dobrou vzdálenost. Dvojice překonala strniště a vplula do obilí. S cigárem, spokojen při prohlížení snímků, jsem pozoroval jejich laškování v pšenici...

PS . Z čelního pohledu mám jen dva záběry, první je neostrý, druhý špatně komponovaný. Přesto vkládám kvůli pohledu na trofej.