Takže duben si svou vlnu co se teplot týká dovedl až do konce. A bylo to v lese poznat. Rána teplá, aktivita zvěře minimální. Na poslední neděli měsíce měl přijet na návštěvu mého revíru kamarád Honza. Měli jsme v plánu rychlou šoulačku kolem luk a po lesních cestách v místech, kde se mi dařilo občas potkat muflony i vysokou. Potom Mouka plánoval skočit k ledňáčkům. Abych mu mohl podat o modrých blescích aspoň nějakou informaci, v sobotu odpoledne jsme se tam zajel mrknout . Moc aktivit nebylo, ale alespoň jednou mi samička sedla.
Na a ráno už spolu s Moukou do revíru. Už když jsem vyšel před dům, bylo mi jasné, že to bude o štěstí. Je teplo, moc teplo na dubnové ráno. Černá kočka před Valšovem ještě vše utvrdila. Na loukách fakt pusto prázdno. Tak to bývá, když pozvete kamaráda do svého království. Cestou k autu se ukázalo, že zvěř tu máme, jen jinde, než bychom si přáli. Přes silničku přešlo 6 mě známých jelínků.
Ještě jsme podnikly krátkou šoulačku lesem, tam se nám ukázala srna na dobrou vzdálenost, ale jak to dopadlo, posuďte sami. Jiný záběr nemám.Snad Honza ano, stál přeci jen kousek v jiném úhlu.

Tímto byl duben odpískán.
Je 1. květen a je to hned jiná káva. Večer a v noci konečně sprchlo, zabouřilo a hlavně se ochladilo. A tak ráno vstávám, jakoby žádný svátek nebyl. Revír se halí v mlze, ale horní louky jsou docela přehledné. Dva mufloni v kraji lesa jsou sice kousek ode mne, ale nemám šanci je fotit. Mezi mnou a nimi je keř vystupující do louky. Zkouším najít nějakou skulinu, nedaří se. Ovšem jednomu z beranů zjevně ano. Ta potvora mě přes ten keř vidí! A je po akci. Nevadí, sjíždím dolů a mlžným lesem sestupuji k mlžné louce. Vidím už ze široké lesní linky přímo pod sebou tmavé silutey. Jsou tam, no sláva.

Teď jen jak na ně. Vítr je dobrý, mlha snad taky pomůže .Ale na potvoru je jeden z beranů přímo pod ústím lesní cesty. Vlevo od něj je skupinka dalších pěti dospěláků a vpravo jeden mladší, orvaný kluk.
Tohoto berana poznávám moc dobře. Jeho nepěkný vzhled má na svědomí nějaká kožní choroba. Zbavuje se zimní srsti ale letní pod kožichem moc nemá, spíš holou kůži. Už vloni jsme ho tady viděl. Je nezaměnitelný.
Daří se mi dostat k hráni dřeva v kraji louky a odtud už mohu pozorovat docela v klidu, jak se berani paství. Ale netrvá to dlouho, po pár minutách, zrovna, když se ranní slunko dere do mlhy, scukne se celá parta a odchází loukou pryč.

Ještě při zpáteční cestě lesem potkám pár holek, le zapózuje mi krátce jen jedna.


I další ráno je chladné, ovšem zdaleka ne světlé. A tak nikam brzo po ránu nešmíruju a jdu rovnou za prací. No a jak tak přecházím loukou od jednoho lesa k druhému, válí se tam v trávě tři kusy srnčího. Tak to jdu zkusit, co už.
Plížení v mokré trávě mi už dávno chybělo, tak si ho užívám plnými ...kalhotami ? :o)
A srna vstává. Takže nejprve protáhnout hřbet...:

..pokoukat, co se to válí za pako v trávě...

..udělat potřebičku..

..oklepat zbytečné zimní chlupy..
..a vydat se na průzkum toho čehosi, děcka ať si ještě poleží...
No a nakonec i ty děcka vstanou, sice o dost později, ale nakonec jo. Přesně jako u nás doma!
Nakonec celá trojice odešla v klidu k lesu. A byl jsem i rád. Přeci jen v deseti stupňové teplotě nebyla koupel v deštěm smáčené trávě žádná příjemnost.
A abych měl zážitků do zásoby, v jedné pasece jsem vyrušil dvě laně při ochutnávce listí z jeřábu( foťák si hověl v batohu) a na lesní asfaltce, v 10 hodin dopoledne! mi zadefilovala celá sestava jelení zvěře, kterou jsem v dubnu po částech potkával.

Tak copak nám přinese květen???