Změna objektů aneb srnčí workshop na Podlesí

Poslední dobou jsou mým jediným motivem k focení mufloni. Ne, že by mi to nějak extra vadilo, ale dlouho se mi nepovedlo dostat před objektiv jinou zvířenu. A tak mě dnes napadlo podívat se na Podlesí ke starému kamarádovi Tondovi. Když jsem mu asi před 2 týdny vezl kalendář, viděl jsem z okna jeho chaloupky, že mu už za světla chodí nějaké srnčí k tradičnímu krmelišti, které Tonda zbudoval už dávno na loučce nad silničkou. Naproti chalupy má totiž les a pod tímto lesem už mnoho let přilepšuje zvěři. Telefonicky jsem ověřil, zda mohu přijet a jestli občas nějaké srnčí chodí. Už při mém příjezdu k chalupě neochotně opouštěla srna se srnčaty korýtka s ovsem. Krátce jsem se pozdravil s 82 letým kamarádem a už hledal místo, odkud bude nejlepší focení. Tonda mě ale chvilku zdržel, vyrazil totiž okamžitě ke korýtkům. Jednak dosypat oves a hlavně lopatou nahrnout trochu sněhu tak, aby nebyla v záběru moc vidět dřevěná prkna.

Touto aktivitou mě mile překvapil. Pak už zalezl do tepla chaloupky a mě nechal svému osudu. Postával jsem za stěnou smrčkového živého plotu sousední dřevěnice a nemohl se dočkat příchodu zvěře. Mezitím projelo kolem auto, naštěstí v době, kdy srnčí ještě z lesa nevyšlo. Právě auta a případně chodci jsou jediným zádrhelem jinak snadného pozorování. Po každém takovém vyrušení trvá okolo půlhodiny, než se srnčí vrátí. Takhle to bylo i tentokrát. Najednou vidím v řídkém lese pohyb a bez jištění a varování vyklusala na louku dvě srnčata.

Stará srna chvíli zůstala v kraji porostu a jistila, brzy i ona pomalu došla ke krmení.

Teď jsem mohl v klidu pozorovat a fotit milou trojici, rozdělenou u 2 korýtek. U jednoho srna s jedním srnčetem, druhé koryto si pro sebe zabralo další srnče.

Nakonec jsem byl asi už moc sebejistý a ve snaze změnit mírně úhel focení, vylezl jsem na kraj živého plotu. To už bylo ale na starou srnu moc a zavelela k ústupu.

Byla to fajn pětiminutovka, v níž sice nevzniklo mnoho fotek, neboť se v podstatě nic nedělo ale i tak mě pohled na srnčí trojici potěšil. Určitě to nebyla poslední návštěva na Podlesí u Tondy, pokud bude sníh, rád se vrátím na místo činu a zkusím to třeba zase z jiného fleku.

  1. Bezva fotky, Martine. Jen to chce příště křesílo, stoleček a kafe! Jako u Vaška 🙂
    Ale to jsou jen mé zavistivé řeči, už měsíc ani ťuk.

    Mouka
    Prosinec 12, 2017
  2. Díky kolegáčci.Fakt je že to byla pohodovka, takový skoro ne WL :o)

    Martin
    Prosinec 11, 2017
  3. Ahoj Martine, senzační fotka srnčat! Ostatní taky fajn. Srnčata jednoznačně vedou. Povedlo se ti to perfektně! Pěkný článek i počin pana Tondy. Těším se na další.

    Jan Ovesný
    Prosinec 10, 2017
  4. Tak to byla parádní návštěva a před Tondou smekám. Ať se ti ještě zadaří a ta první fotka srnčat moc líbí.

    Ahoj.

    Jirka
    Prosinec 9, 2017
  5. Ahoj 🙂
    Tak ty si platíš oborníka, aby jsi mohl fotit 🙂
    Tak to bych si nechal taky líbit 🙂
    Pěkná pětiminutovka a pěkný fotky.
    S pozdravem VV

    Václav
    Prosinec 8, 2017

Napište komentář