...to je jeden z titulů knihy mého kamaráda Oty Bouzka. Když tuto a a podobné knihu čtu, vždy mám velkou touhu prožít alespoň střípek toho, co lovci jelenů prožívali a prožívají na skromných, leč účelných chatách v jesenických horách. Tento podzim mi to bylo umožněno !
KDYŽ MÁ KAMARÁD KAMARÁDA...
Kamarád Venca má kamaráda Rosťu a ten má syna Honzu. A právě Honza nám nabídl, jako sporávce polesí, možnost ubytovat se na 2 noci v jedné z loveckých chat. Vybrali jsme chatu pod Suchým vrchem a ve středu odpoledne se trojka kámošů nastěhovala do malé útulné chatičky.

Bylo pravděpodobné, že zde nezažijeme kdovíjaké lovecké dobrodružství vzhledem k vyhlídce počasí a neznalosti terénu v okolí. Přesto stálo za to nasát tu atmosféru, projít se okolním lesem a hlavně, celou středeční akci umocnilo setkání s úspěšným lovcem jelena u nedaleké Františkovy chaty.

Večer jsme se protáhli do kopce, pošoulali smrkovým horským lesem a završili to krátkou čekanou.



Po setmění pak nastal čas na to pravé "chataření" - pivko, mysliveček, víno. K tomu klobáska, smaženice a co já vím ještě. Nechyběly hovory o zvěři, o lese, o zdarech a nezdarech. Na rozdíl od lovců jsme neprobírali účinky kulovnic ale svízele s fototechnikou.

Ráno pak po nočním dešti došlo k vycházce na kouzelný Suchý vrch - přírodní rezervaci. Výstup docela náročný, stál však za to. Kluci fotili okolní přírodu, kamenná moře, zakrslé borovice a kdoví co ještě, já fotil jen Honzu s Vencou.

Aby se nám výlet ještě více vryl do paměti, přijel dopoledne správce Honza a odvezl nás opět na Františkovu chatu, kde přibyl po včerejším večeru další jelen a další úspěšný lovec. Tohle jsme si nenechali ujít, cvakání závěrek i upřímné "Lovu zdar" s následným přípitkem s oběma lovci a doprovodem dodalo našemu pobytu punc opravdovosti.

Honza alis Mouka bohužel musel ve čtvrtek odjet za povinnostmi a tak jsme zůstali s Vencou sami. K velkému překvapení a naší radosti, nabídl nám Honza alias správce, možnost přestěhování na jinou chatu v místech jeleních říjišť poblíž Pradědu. A tak přišlo rychlé balení a úklid chaty pod Suchým vrchem a za hodinu vybalování v krásné větší chatě v horském pralese. Už cestou terénním autem lesem se nám představil krásný jelen s laněmi. Návnada to byla parádní.
Večerní šoulačka chodníkem v pralese byla kouzelná, fyzicky nenáročná a plná napětí. Počasí však nedovolovalo mnoho kouzel, jelení troubení odnášel vítr, setkání s laní pod chodníkem bylo jen krátké a bez světla. Přesto mělo šoulání skvělou atmošku.

Večer pak dorazil správce Honza i s Rosťou, pokec nebral konce, kachláky příjemně hřály a asi proto lahev Myslivce vyschla poměrně rychle. Naštěstí v železné rezervě chatičky bylo dost lahváčů;o) Odpadali jsme do postelí postupně a ráno se nám z příjemné chaty vůbec ale vůbec nechtělo do větrného zataženého revíru.

S rozedněním se opět dočista zatáhlo, vítr měl sílu a déšť se ve vyšších polohách měnil ve sněžení. Viděli jsme 2 jeleny, laň s kolouchem i srnce, ovšem nic tak, aby se dalo férově fotit.

Po návratu na chatu pak honem uklidit, sbalit se a čekat, až si nás Honza vyzvedne teréňákem.
Byly to parádní dva večery a rána s tou vpravdě knižní atmosférou otových knih.
Kluci všichni, díky!