Tak jsem včerejší odpoledne využil k pozorování života na přítoku do Harty. Počasí dobré, měl jsem čas, tak už po 15.hodině stojím na břehu potůčku, kdysi potoka. Při normálním stavu vody bych v tomto místě mohl stát jen v neoprenu po pás ve vodě. Běžně zde stávala voda, lovily zde volavky i ledňáčci v tůních. A právě o tyhle modré krasavce dnes jde. Že jsou zde tři mladíci vím už od kamaráda Mouky, sám jsem je taky už viděl. A teď, jak tak stojím pár kroků od břehu, vidím a slyším modré duo, dvojici stíhaček letící těsně nad vodou a mizící v meandrech potoka až někde v deltě. A za pár vteřin třetí tryskáč tyrkysák. No jo, to je fajn, ale co teď? Tak 10 minut pozoruji dění kolem. Ledňáčci lítají jak o závod, hned jsou tu a hned tam, podél vody i napříč prostorem, oblétají ostrůvky vrbiček i zalétají až pod silnici do stromů. Volím si stanoviště, připravím posez a čekám. Jenže oni se snad nikde nezastaví. Furt létají těsně kolem mě a křičí. Jsou mladí, jejich hlas je zdaleka jiný než u dospělých ledňáčků. Pískání není tak ostré a je v něm jakýsi trylek. Když občas některý z mladíků kamsi sedne, vydrží tam 2-5 sekund a pokaždé sedne na jiné místo. Tak i já furt měním pozice, brodím potok tam a zpět, 20 min sedím u pařezu, půlhodinu pod vrbami. Nad lesem zakrouží dravec, padá prudce kamsi do porostu za mnou, pak se opět objevuje. Než sundám foták ze stativu, je už vysoko. A ledňáčci furt sviští tam a zpět, hádají se, nahání, sedají na všemožné pařízky, kořeny, kameny i na hlinitý břeh. na mou větvičku kašlou. Ale už jsem si všiml, že na jedné větvičce sedla 2x krátce po sobě. Tak zase měním stanoviště. A jak jinak, během 10min sedí jeden z party na berličce u pařezu, tedy na místě, které jsem opustil. Nakonec se přeci jen umanuli a dva sedli poblíž, ovšem mohl jsem se jen dívat skrz vrbové větvičky na krasavce ze dvou metrů. Toto se opakovalo ještě jednou. Nejde to jinak, musím do lehu, ze svahu a pod větvemi vrby zkusit štěstí. A opravdu to klaplo. Ani jsem zprvu nezaregistroval, že ledňáček sedí na klacku zaklíněném v pařezu těsně nad vodou. Naštěstí vydržel mou snahu o zprvu zoufalé hledání objektu v hledáčku a posléze zdlouhavé ostření, kdy AF chytal blýskající odrazy vody. Byl nejvyšší čas, měl jsem necelou půlhodinku na návrat k večerní rodinné sešlosti...