Už týden mě kamarád Václav nabádá, abych zašel na řeku, mrknout na jeho milované modré klenoty. No jo, zase je tam letos má, kousek od chalupy. A tak mi to teda nedalo, a odpoledne, když Vašek odpočíval před noční šichtou, tajně jsem se mu vkradl do bunkru. Ještě teď to ani neví, no teď už asi jo, když to čte;o) A bylo nač se dívat. Během chvilky po ostrém hvizdu na odsedací větvičku sedl pantáta. Buď už nakrmil mladé, nebo přiletěl jen tak, ale podívaná to byla. Do vody, koupel, na větev, do vody, zpátky. Otřepávání, čištění, pedikůra...paráda. Předváděl se výstavně, ovšem světlo švihající více do pozadí z ostřice bylo pro slušný snímek peklem. Na videjku pod článkem je patrné, jak těžké je fotit takhle kmitající objekt. Za pár chvil po odletu samečka, ukázala se i samička. To ovšem bylo něco úplně jiného. Seděla smutně, nehnutě, nic.Až její další přílet byl trochu akčnější. Jakmile holka odlétla, rychle jsem se sbalil a mazal.Kam že? No pro změnu k mým oblíbencům ze starého bukového lesa. Pár předešlých čekaných u datlí dutiny mě docela mátlo, jenou se datel okolo rozčiloval, podruhé se neukázal vůbec. A hlavně , datumově už měly koukat hlavičky z mladých datlíků a ono furt nic. Tak jsem si řekl, že to zkusím naposled a uvidím. A hele ho, příjemné překvapení už kus od doupného buku. Mladý datlík se ozýval. Zasoukal jsem se do krytu a pozoroval prcka.
Byl nedočkavý rodičů, úplně stejně tak i já. Nakonec jsem se dočkal, ale světlo v tmavém lese a rychlost krmení mi moc machrovat s foťákem nedovolily. nevadí, jsem rád, že jsou a třeba příště vyjde i více luxů;o)

Tak přeji Václavovi, ať mu ledňáčci dělají radost. A sobě, ať mi datel taky ještě nějakou tu radůstku přinese;o)