Dva jarní večery
..aneb setkání s muflony, kamarádem a srncem..... Téměř denně jsou nyní vidět muflonky s mladýma na loukách pod lesem. Dopoledne i odpoledne. Radost pohledět. Ovšem dostat se nějak na dostřel fotoaparátu není nijak snadné. Točívý vítr a hlavně naprostá nevyzpytatelnost tlupy - odkud vyjde, kudy se pohne, to se prostě nedá předem odhadnout. A tak často pozoruji z jednoho kraje tlupu popásající se 500 m daleko. To odpoledne jsme ve Vaškově chalupě u kafe vymýšleli co a jak, ovšem oběma bylo jasno, že celá záležitost s muflony bude dílem náhody. A jak to bývá, když se těšíte a moc chcete dopřát kamarádovi to nejlepší, většinou to nevyjde. Seděli jsme a čekali na zvěř zkrátka o kus dál, než skutečně vyšla. Došlo i k pokusu o přískoky a plazení středem louky k rozlezlé tlupě, ovšem točivý vítr vše utnul v momentě, kdy už to vypadalo i nadějně. A jelikož se podmračené odpoledne vybralo v parádní měkce osvícený večer, proč se nemrknout ještě kousek nahoru, k vrchním loukám. Tam jsme se zaradovali nad slušným počtem srnčího a dokonce se nám do hledáčku dostla i slušný srnec se srnou. ..den poté I další odpoledne, tentokrát sám, jsem zkusil štěstí. Po poledni jsem viděl tlupu zatahovat do lesa nad mezí a tak mé kroky v brzkém odpoledni vedly právě tam. Dlouho jsem váhal, kam se "zašít", vítr se točil třemi směry. Nakonec jsem opustil bukovou stěnu a přemístil se do meze. Nedělo se nic, můj zrak marně hledal v kraji smrčiny nějakého muflona. Třásl se mnou chlad, jaký rozdíl oproti včerejšímu večeru. Už jsem to vzdával, vinil jsem vítr z toho, že nepustí lvěř z lesa do nějž jsem ji viděl zatahovat, že mě zkrátka mufloni cítí. Naráz se hluboko daleko v louce přede mnou objevil tmavý hřbet. A za chvíli se jich tam za horizontem objevilo více. Dlouho jsem pak z uctivé vzdálenosti pozoroval hravá muflončata a 9 muflonek, kterak cik cak měnily směr své pastvy a postupu. A když po slibném nasměrování udělaly 3 první kusy čelem vzad, bylo rozhodnuto: když nejde Mohamed k hoře....