Sem tam kamsi zajdu, většinou na večer, když mi záda a noha dovolí. Zkouším pískat na kulíšky v loňské a předloňské lokalitě, marně. A tak dvakrát proběhla minulý týden návštěva polí za městem a kontrola čtveřice srnčího. Byli tam, ale nic moc se mi nepodařilo. Oni totiž letos mají mezi sebou srnu a ta je opatrnější a nedůvěřivější a odvádí srnce pryč. nebýt jí, asi bych se k nim dostával daleko snadněji a blíž.



Jednou ráno jsem se dokopal k šoulačce po mé oblíbené Jelení cestě. Byla to fajn procházka po čtyřech měsících, ovšem krom sýkorek a datlů se nic neukázalo. A tak mě napadlo ještě rychle přejet k vrchním loukám, zda tam nebudou mufloni. V tuto dobu tam často bývali. No našel jsem je, ovšem daleko v loukách, bylo jich 44. Chvíli jsem váhal, zda se snažit o nějaké přiblížení. K akci mě popohnala úvaha, že vlastně nevím, zda se sem brzy dostanu. A tak jsme ve stínu po otevřené louce v předklonu krajoval metry směrem k rozlezlé tlupě muflnonek a mladých adolescentů.



Tlupa stále častěji pokoukávala kamsi ode mne doleva a když jsem trochu povstal, zahlédl jsme hřbety tří starších beranů. Nakonec to moc nedopadlo, berani se přidali k tlupě a spolu odklusali přes mez na zadní louky.



No a ještě tady mám nejčerstvější pokus ze spodních luk pod lesem...



Namísto bandy muflonů vytáhla večer tlupa jedenácti kusů holé vysoké. Muflony jsem pak našel při zpáteční cestě v pasece nad loukou. A to je tak nějak vše. Zkrátka jen pár dokumentů z "venčení" a nečekám, že to bude lepší. Můj pobyt v revírech bude už jen otázkou volného času a chuti...