Ani s postupem datumu dál do září se mé zoufalství neměnilo. Ranní pochůzky se absolutně míjely účinkem, jediným úlovkem byla srna z Jelení cesty.Přitom počasí bývalo docela standardní, i když tedy hodně teplé.



Bylo třeba zintenzivnit snahy a tak mé kroky do revírů vedly stále častěji i večer. Na tyhle večerní akce jsem si předsevzal, že budu chodit na čekanou do jedné paseky a doufat. Jen tu a tam ji vyměním za jiné místo. Je to paseka, ve které se mi minule podařilo nafotit laň, co šla s kolouchem od oplocenek a já doufal, že jednou s ní přijde třeba i nějaký jelen. A hned další čekanou jsem měl další zajímavý zážitek. Seděl jsem zašitý v bukové stěně a sledoval, jak se ve vedlejší pasece kymácí koruna mladého buku. Tohle musí být jelen! No nebudu to protahovat, nakonec se ukázalo, že to je laň. A přišla hodně blízko.



Ovšem tohle bylo na dlouhou dobu mé poslední setkání s vysokou. Začaly růst houby. Ještě druhý den ráno jsem zaslechl troubení jelena z mlaziny od kaliště, další dny se ale troubení přemístilo na protější kopec přes údolí. Tam totiž nejsou lesy, jen zarostlé paseky a mlází. Tudíž klid od houbařů. Mě to ale neodradilo od dalších večerních čekaných ( rána byla stále marná) a tak jsem se seznámil s dvojčaty srnečky, kteří obývali paseku se mnou.



Zprvu jsem si myslel, že jsou to sirotci, ale jeden večer s nimi přišla i srna a později se dostavil i srnec. Pokaždé, když jsem tam byl, viděl jsem je.



A ráno stále nic. Tedy s vyjímkou jednoho srnečka v pasece.



Zatím jen jednou jsem zradil paseku a šel večer sednout k Jelení cestě, kterou čerstvě nechali lesáci vysypat makadamem v mokrých místech ( a to mě fakt hodně nasr..o). Sedím a po hodině slyším jemné "lup-lup". A za chvíli opět. Jemné lámání se blíží ke kraji houštiny u cesty. Sakra, jde to přímo na mě! naráz se v mezeře mezi krajními smrky vysune hlava s parožím. Mladý jelínek kouká rovnou na mě. Snažím se ho zvěčnit, mám ho v hledáčku, ale čtyři stvoly vysoké žluté trávy co rostou ve středovém pásu cesty asi 3 m přede mnou mi nedovolí zaostřit. Mladík otáčí a jde houštinou dolů. Slyším, že není zrazený, jen nejistý a hledá asi jiné místo na přechod cesty. Jdu podél mlaziny, ale pozdě jsem se k tomu rozhodl. Jelínek už stojí nad příkopou a pozoruje mě.



Dovolí mi tři snímky a mizí. bohužel to bylo daleko, takže jen dokument.Když už jsem byl "rozejitý", rozhodl jsme se i díky stmívání, projít se kousek výš po cestě. A za zatáčkou cosi stojí v cestě. No vysoká to není, srnčí taky ne. Něco mezi tím a hlavně je to tmavé. No jo, daněla. A černá. A za ní i danče. Je už šero a jsou daleko, paství se na cestě. Zkouším zkrátit vzdálenost. To se daří jen do místa, kde narážím právě na ten čerstvý makadam. Dál nemohu. A daněla už o mě ví. Škody, potřeboval bych tak ještě 20 m. A taky trochu víc světla. Soustředěně se snažím fotit zvěř a abych měl ještě těžší situaci, vyskočí 4 m přede mne kuna. Nemám šanci přeostřit, šelma mi jde naproti asi tři kroky ap ak odskakuje do šáší. no a daněla už to také nevydrží a s překvapivě hlubokým bákáním odbíhá do paseky i s mladým.



No a snad příště už něco i o těch jelenech...