Jako obvykle jsem doufal začátkem srpna v nějakou lesní srnčí říji. To se ale opět nějak nekonalo. Zkrátka zvěř nebyla akční, v revírech se nedělo nic, co by naznačovalo, že srnci jsou v říji. A tak další týden přišly na řadu luční říjiště. Jako obvykle jsem se počal vypravovat do luk nad přehradou, kolem "sloupů". Poprvé jsem to zkusil v pondělí odpoledne...

PROPRŠENÝ VEČÍREK

Když jsem vyjížděl v pondělí v podvečer s jasným cílem posedět u jedné z mezí pod olšinou, rozpršelo se. Nevadí, to bude přeháňka. Pršelo ale stále i po příjezdu k loukám. Sedím v autě a přemýšlím, zda to otočit a vykašlat se na to. A najednou z remízku vyběhne srnec a proběhne 30 m před stojícím autem. Tak jo, jdu. Pláštěnka, gumáky, na batoh potah a vyrážím. Třeba než se dostanu k mezi, přestane. Nepřestalo ale alespoň déšť citelně zeslábl. A v tomhle počasí sleduji pod mezí nad vodou srnčí dvojici při pastvení a i občasném laškování. Podaří se mi kousek přiblížit ale stále je to dál, než by bylo třeba.



A tak trpělivě čekám, zda se dvojice nedostane blíž. Přestává pršet a srnčí pár se ztrácí za dvojřadou balíků. Využívám toho a rychle se přemisťuji blíž. Ale srnec, potvora, zalehl hned v kraji a já musím doleva, abych se mu ztratil z úhlu. Než opatrně udělám úhybný manévr, srna už vychází od balíků do prostoru. Jo to je fajn, teď už ať k ní dorazí srnec a mám co jsme chtěl. Ale to se nestalo. Srnec patrně stále ležel a srna se dostala do větru.



A pak už jen otočka a sprint pod balíky a pak nahoru po mé pravé ruce k lesíku. Srnec patrně vůbec netušil, proč najednou musí někam běžet



Tak tohle nevyšlo, herdek. Vracím se k mezi k odloženému batohu a konečně ze sebe mohu sundat pláštěnku a obléct maskovací blůzu a kuklu. A zrovna v ten moment si to z druhé strany meze šine srnec k olšině. Rychle doobléct a už se snažím podél meze dojít srnce. Ten ale mírně vybočuje a do olšiny jde nějak rychle. Písknu, zarazí. Ale jen na momnet. Ihned odskakuje. No jo, vítr se točí. Před nedávnem byl západní, teď jižní.



Nadávám a uvědumuji si při tom, že se nějak zase setmělo. A už je to tady, další dávka deště. Během minuty jsem mokrý tak, že už nemá ani smysl zkoušet další převlíkárnu do pláštěnky. Navíc z vrchu kluše srna se srncem v závěsu. Známá dvojka od balíků se vrací? Bohužel nezůstala u balíků ale o přešla ještě o hodný kus dál do louky, kde zalehla. I v tom dešti.



Vracím se pomalu pod olšinou k velké louce. A v rohu mezí cosi vidím. Srnčata. Jdu opatrně k solitérnímu sloupu a mezitím se remízu vyloupne mladý srnec a jde prověřit srnčata. Jedno odbíhá, druhé se jde se srnečkem seznámit. Tak fajn podívaná aspoň, i když na focení nic extra. Bez světla na delší časy.



No tak na první ostřejší akci to nebylo až tak špatné, snad se ještě během týdne něco poštěstí.

DALŠÍ POKUSY V LESE I NA LOUKÁCH

Příští ráno zkouším po delší době jelení cestu. Je mokro po večerních i nočních deštích, docela příjemné chladnější ráno s pěkným svítáním. A hned na začátku mám štěstí. Z paseky nad skalkou do smrkového zmlazení vedle cesty žene srnec srnu. Dvojice se zastaví na pár chvil v podrostu a já po opatrném úkroku stranou mohu konečně do hledáčku zarámovat srnce v lesním biotopu. V tu chvíli si všimnu, že světla je tak málo, že i na 3200 ISO se čas expozice pohybuje kolem 1/40s. Navíc stihnu jen jednu sérii snímků a dvojice jde zase do pohybu, přeletí cestu snad 5 kroků přede mnou. Jsem rád, že jeden snímek jakž takž vyšel.



A abych si to užil, v pasece o kus dál přistihnu laň. "Mazlí" se s kmenem buku a moc šancí na snímek mi nedává. A po chvilce mizí v husté spleti vegetace.



Nabuzen ránem i včerejším večerem, vyrážím odpoledne opět k loukám. Tentokrát bez deště ale i bez slušného světla. Takticky se snažím oklikou dostat k vodě abych mohl k balíkům odspodu proti větru. Cestou potkávám včerejšího mladíka, ale jde rychle a mě zavazí trávy. Než zmizí v biopásu, mám jen pár mazanic a jeden snad použitelný snímek.



Za deset minut už jsem pod dvouřadou balíků ale včerejší dvojice na louce není. Nevadí, počkám, snad vytáhnou z širokého pásu travin. Vytáhli, ale až z vrchního lesíka, cca 300 m vzdáleného. A po pár minutách pastvy pod javořinou v louce i zalehli. Po dvaceti minutách to vzdávám, na tohle nemám nervy. Jdu nahoru kolem meze jako včera a pak ještě výš kolem mokřiny u olšiny. A zdálky vidím jak si to středem louky kráčí rychlochůzí srnec. Poznávám včerejšího, co mi odskočil do olšiny dole. Teď má k olším také zjvně namířeno, jen dnes jde ze strany. Zrychlím krok, jakmile je mezi námi krytina z mokřadních travin, ale i tak tuším, že ho nestihnu. A už ho vidím. No je to fakt ještě daleko.



Naštěstí je srnec všímavý a nastává ta klasická scéna prověřování. Tohle mám moc rád. Srnec jde obloukem zjevně mnou zaujat a když si navíc lehnu, jeho zájem ještě roste. Jenže já teď zjišťuji, že tráva je už moc vysoká, zavazí. Respektive hlavně ty bílé všudypřítomné květy kerblíku dělají pakárnu. Nakonec pár záběrů, než srnec odskočí, mám.



Další ráno neriskuji lesní šoulačku a jedu zase k loukám. Alespoň jednou to chci zkusit i po ránu. Dvojice od balíků byla opět na původním místě, ale já šel zvrchu a tak nebyla šance se dostat blíž. Navíc jejich laškování mělo dnes po ránu větší obrátky, lítali po celé louce a nakonec zmizeli v olšině.



Na jiných loukách žádná zvěř není a tak se vracím k autu docela zklamán. Ještě obejdu kolem mokřin vrchní louku pod cestou a pak konec. A jak tak jdu dole pod loukuou, vidím na vrchní straně pod remízkem běhat srnce s hlavou v trávě. A jede jak fretka hned doleva, dolů a zpět. Občas zastaví, rozhlédne se a hned zase hlava dolů a jede.



No tady se nedá nic moc dělat, jen věřit v náhodu. A tak sleduji srnce a chvilku i lišku v louce a pomalu se držím trasy. Už to vypadá, že si srnec vybral správný směr, ale vzápětí je to jinak. A pak mizí v zarostlé mokřině. Zkusím přidat a dojít blíž k místu, kam zatáhl, třeba zase vyjde. Jsem ještě snad 60 m od toho místa a už je srnec na louce. Nakonec pár snímků vzniklo, naštěstí, a ranní pochůzka mi nepřišla už tak marná.



No a na zpestření veverka vyrušená u sběru lískáčů.



Další den se nepřihodilo zhola nic, ráno pršelo, večer jsem nemohl. Až v pátek ráno, opět na Jelení cestě, připletl se mi do cesty mladý srneček a o kus dál přešla přes cestu i bachyně se selaty. Ale to bylo moc rychlé.



VEČER NA VYPÍPÁNÍ

Tím "vypípáním" mám na mysli ty situace, kdy se v TV vypípávají slova, která nepatří do slušného slovníku. To na vysvětlenou.
Páteční večer byl slunný, příjemný. Můj plán byl sejít k vodě a proti větru vyzkoušet všechny lokality lučních enkláv. Ale to se zadrhlo. Už na vrchní, největší louce, zaregistroval jsem srnce v širokém pásu zarostlé mokřiny. Mlátil tam nějaké stvoly ale byl hodně krytý. Času jsem měl dost a tak bylo rozhodnuto. Počkám v kraji louky u břízek, zda nevytáhne na louku. Sedím pár minut, sleduji nepropustnou buřeň za sebou, zda se tak něco hýbe, občas přejedu zrakem rozlehlou louku. A najednou asi 70 m přede mnou v louce stojí srna se srncem. Kde se tam vzali nechápu. A oba kusy jistí dolů k pásu olšinky. A pak odpich a útěk přes celou louku do lesa. Co toto bylo? vyvětlení přichází záhy. Z porostu se vynoří dvě postavy v černých tričkách. Muž a žena, oba velmi tělnatí, jdou po louce k polňačce a naproti jim jde třetí pupík v černém triku. A už se "pípá". Motají se v louce dobrých deset minut než odejdou dolů k vodě. Tak super, tam už taky nemusím. Ale za mnou v šáší se něco děje, slyším pohyb. Vstávám a snažím se propáplit zrakem změť kopřiv, bodláků, vratičů a všemožných vysokých trav. A nacházím srnu a srnce v situaci, kterou bych moc rád sledoval právě na louce a ne v tomto porostu.A zase se "pípá";o)



Naráz je klid a zase se nic neděje. Po chvíli ale slyším pohyb v mokřině ale o kus níž. Srna se srnčaty jde buřením nahoru k pásu louky nade mnou. Sotva vyklušou na louku k pruhu biopásu, od vesnice se ozve kravál motorů a na scéně se objevují dva motorkáři.



Srna je zmatená, stojí se srnčaty chvíli, pak otáčí a běží podél biopásu dolů. A žlutý motorkář křičí na červeného " Hej, čum" a rozjíždí se na plné kule za srnou. Ta chuděra se srnčaty v patách otáčí sprint dolů do velké mokřiny a odtud potom kolem sloupů pode mnou přes celou rozlehlou louku až do olšového lesa. Frajer naštěstí skrz horizont brzy ztratil přehled a vrátil se ke kolegovi, kterému ( k mé radosti ) chcípla mašina a tak ji tlačil po louce. No a tady toho "pípání " bylo do nekonečna a ještě hodně dlouho. Na loukách konečně zavládl klid a mě se opět ukázalala hlava zašitého srnce.Řekl bych, že je to středeční hledač, který našel.



Srnu vidím, jak jde ke kraji mokřiny a očekávám, že konečně vyjde na zelenou travičku a za ní pak i srnec. A už asi jde, vidím rezavé tělo zvěře v kraji louky ale o kus dál, než bych čekal. Aha, tak tohle není srna:o)



Viržiňák se popastvil, poležel, přešel celou louku a zmizel v olšině. A tuším, že celou dobu o mě věděl. Jejich zrak je fakt neskutečný. Bohužel, vzdálensot na dobrou fotku nebyla a navíc se na louce tetelil vzduch ( takže další "píp"). Slunko už šlo hodně dolů a na louku nakonec srnčí pár nevyšel. Při návratu k autu se mi ještě proti zapadajícímu slunku ukázal jiný srneček. Ale bohužel současně se mnou se vraceli i motorkáři z vyjížďky po loukách a tak ukončili můj "pípací" večer.



V NOVÉ LOKALITĚ

Tady už jen stručně. V pátek jsem se pracovně dostal na louky a remízky pod tratí. Je to malý úsek louček a lesíků, jakési miniluhy nad mokřady a potokem napájející Tylovský rybník. Docela mě to tam zaujalo a tak v sobotu ráno proběhla zkouška tam. A takhle nějak to dopadlo.



Shrnuto a sečteno, týden to byl náročný, hektický. Bohužel i přes poměrně velký obsah nasbíraných dat chybí kvalita. Zkrátka nějaký snímek, krterý by mě "přesvědčoval", že si zaslouží pozornost třeba na A2.