Já vím, já vím. Každoročně hořekuju v tomto letním období na bídu a nouzi ve snaze o fotolovení. Když se dívám zpětně na webu, je to každý rok ale opravdu slabší a slabší. Vloni mě jakž takž zachránila výprava do hor, ta se ovšem letos nekonala a asi jen tak konat nebude. Důvod je jednoduchý - je to už příliš drahé. Výjezd k Ovčárně stojí letos již 800 !!!Kč ( před pár lety to byly dvě stovky a to jen v případě, že mě někdo u závory při odjezdu inkasoval, což se stalo snad jen jednou). Nyní jsou všude kamery a strážci poplatků ví, že tam nějaké auto vjelo brzy ráno a pak se nemilosrdně kasíruje a údajně často i s výhružkami o předání do správního řízení pro porušení nějakých vyhlášek či co. Další možnost je ubytovat se na některé z chat, ovšem to je cenově asi totožné, navíc v době prázdnin většinou nedostupné. A abych ve svých letech šlapal kamsi 10 km do kopce pěšky, jen abych se dostal do lovišť, kde budu šlapat další kiláky, na to už nemám. Takže zbývají mé podhorské revíry. A tam to drhne, ale brutálně. Srnčí před říjí jakoby se vytratila ( což není nic nového ), ovšem i vysoká či prasata jsou nějak nedostupným zbožím. Jasně, byla dlouho vedra, to nepomohlo. Ale i při ochlazení se situace nemění a dokonce teď, v době vrcholu srnčí říje, je setkání se zvěří těžké. A jedním z důvodů jsou i mega zarostlé paseky, kde nelze vidět už ani vysokou, natož srnčí. Tráva po krk, maliní taky tak, bez šance. Vždy jen slyším pohyb nějaké zvěře a ani netuším jaké. Takže zoufalství. A tak mám za celý měsíc jen pár náhodných setkání, které většinou ani nedávaly možnost k nějaké lepší fotce. Vždy byla ta setkání opravdu jen chvilková a často v místech, která nejsou extra fotogenická. Takže dávám jen pár fotek bez dalších komentů, byly by asi zbytečné, nezajímavé, bez "šťávy"...



Jako příklad marnosti uvedu poslední setkání se srncem na snímku níže. Viděl jsem ho v pasece na dobrou vzdálenost. Neměl o mně páru ale stál ve vysoké trávě. Drbal se, olizoval a já nemohl nic. Potom se pohnul a prošel nižší vegetací, tady vznikl snímek. Chvilku zůstal stát docela pěkně odkrytý, jenže za celou dobu nenatočil hlavu jinak než ode mě. Když se opět pohnul, přikryla ho hustá buřeň a už jsem byl bez šance. Kdyby popšel ještě 5 metrů, dostal by se do očka krásné nižší rezavé trávy. A tam by to bylo pro mě luxusní. Ale on se poootočil do ještě hustší vegetace a po chvíli se prostě vypařil. Takhle to teď zkrátka je pořád.