Tak nějak by se daly očekávat žně pro fotografa živých tvorů v přírodě v tomto období. U mě to však nějak neplatí. Jasně, někdo řekne : však toho máš dost nafoceného. Jenže za období dvou a půl týdne, kdy jsem denně někde venku to zase taková hitparáda není. A jsou období, kdy třeba týden nezavadím o zvěř. Jojo, třeba mezi 17. a 26. červnem jsem v revírech necvakl nic. Ale vůbec nic! Kdybych nezašel ráno v neděli k ledňáčkům, neměl bych za tohle období ani fotku. Ale začneme před tím 17. červnem. Nejprve byla povinná návštěva u ledňáčků. Tam mi občas zapózoval jen samotný sameček. Nikde žádní mladí ani samička.



Šoulačky v různých částech mých revírů se většinou míjely účinkem. Když už jsem se ke zvěři dostal, byla nějaká prekérka, která to zmařila. Třeba špatná vzdálenost nebo, jako třeba u laně z jelení cesty, zavazející vegetace. A když už se mi podařilo toto eliminovat, zvěř nepózovala. A pak se ztratila ve spleti mladých olší.



Naprosto příkladné to bylo u muflonů. Nejprve se ne a ne dostat na potřebnou vzdálenost. Začali totiž v početné tlupě chodit na mladou směsku zasetou na místě, kde divočáci přeorali louky. Ale vždy mě nějak odhalili nebo prostě byli jinde, než bych potřeboval. A v pasece nad loukami mě zase rychle nachytali.



A když se mi konečně jednoho večera podařilo dostat se na dobrou vzdálenost, zhatil vše tetelící se vzduch. no a další večer, když slunko nepralo do vlhké vegetace, byli zase daleko. A od té doby už jsme je zase nezahlédl, zmizeli asi jako každý červen.



Při jednom marném pokusu najít je zase v pasece nad loukami, našel jsem něco jiného. Včelojed přelétl ze země na pařez. Tak to byla fajn podívaná.



Tak, jak jsem v minulých týdnech potkával ze srnčí zvěře převážne srnce, najednou se to otočilo. Když se mi podařilo vidět srnčí, byly to v naprosté většině srny.



No a pak přišlo to marné období, čistá nula. Napravit to měl o víkendu tedy ledňáček. Přiletěl zase sameček, tentokrát se věnoval sám sobě. Přede mnou si hopsal pro malé rybky a krmil se jimi.



No a jakési štěstí se na mě usmálo až dnes. Ne za svítání při šoulačce, ta byla opět marná. Až o něco později, náhodně...



Srnčata byla dvě, ale do záběru chodilo jen jedno. A je to na stejném místě, kde jsem na ně narazil vloni. Také byla dvě a také pozdě kladená.