Obešel jsem už několik lokalit s možným výskytem liščat či jezevců, nikde jsem neuspěl. To je ovšem normální. Vím, že Vašek liščata našel a taky neváhal se se mnou o lokalitu podělit. Znám ta místa a tak jsem si říkal, že někdy, třeba k večeru nebo po ránu, možná. Zkrátka jak se bude chtít a tak. Mezitím jsem jednou zamířil k potoku, vyzvědět jak je to s ledňáčky. Sem tam nějaký kolem proletěl, sedl občas daleko kdesi na větev nebo do olše. Jen jednou mi, opět samička, sedla na "mou" větvičku. Žádná rybka v zobáku, nic, jen posezení. Ale aspoň něco.



Další den se rozpršelo a já tak měl po čase "mokrou" šoulačku, během níž jsem sice potkal muflony, ale fotitelné to moc nebylo. Dokonce i jedno maličké zmoklé muflonče v houštině jsme našel díky jemnému "mečení". Na to, jak bylo malé o mě dobře vědělo a nemotorně se snažilo unikat. Tak jen pár rychlých cvaků a pryč.



A tak jeden slunný i když trochu větrný večer přišla na řadu návštěva liščí paseky. Jak jsem si byl jistý, že vím přesně, kde Vašek liščata fotil, najednou na místě jistota dostala trhlinu. Nezbývalo, než zavolat kamarádovi, který mě usměrnil do míst, kde jsem vlastně byl hned poprvé. Ale v ten moment nic nenasvědčovalo, že právě tam by bylo místo s liščaty. Hodinová čekaná nepřinesla nic a tak mě napadlo sejít dolů na úvozovou cestu, zda se liščata nemotají tam. Přeci jen je tam klidno od větru. A sotva po 30 krocích v cestě jde proti mě jedno. Jen zarazilo, kouklo na mě a šup do strmého břehu a bylo fuč. Vrátil jsem se tedy zpět na kopec a čekal dál. Po chvíli se tam objevil i Venca a tak jsme seděli ve dvou. Marně. Odjížděl jsme ale s vědomím, že šelmičky tam jsou. jen mají stovky možností, kde dovádět nebo se zašít. Strmý svah je porostlý houštinou a paseky na vršku jsou úžasně zmlazené vším možným. Jeřáby, smrčky, modřínky, břízou. A tam se trojice liščat ztratí jak nic. Ráno mi to nedá a znovu parkuji pod úvozem. Svítá a jdu prve zkusit štěstí úvozem dál do pasek, nic. A tak se škrábu do prudkého svahu k místu včerejší večerní čekané. Jsem u starého modřínu těsně pod vrcholem výstupu a koukám. Kousek přede mnou leží lišče! Fakt, přesně jak to popisoval Vašek, když tady byl to ráno. A lišče na mě koukne, zívne, udělá kolečko a zase leží. Má mě skoro úplně na háku.



Chvíli ho nechávám ležet, ale vadí mi, že to nejde skrz vegetaci moc fotit. Házím malý klacík kus před lišče. To se zvědavě zvedá a kouká tím směrem. A za chvíli jde do podrostu a já se bojím, že se ztratí. Neztratilo, objevilo se brzy i se sourozencem. Jenže oba zašli za koláč vývratu. A tak mě to donutilo dát se do pohybu. A tahle to pak nějak dopadlo...



Škoda, že se dvojice na vývratu brzy rozdělila. Jeden zůstal na kmeni, druhý se horolezecky škrábal po kořenovém balu, bohužel za zmlazením jeřábů. I tak to byla skvělá podívaná a focení docela náročné. Opouštěl jsem zarostlou mýtinu aniž by se šelmičky ze mě nějak stresovaly, zkrátka jsou to pohodářky. Takže nezbývá, než jim popřát štěstí a hlavně poděkovat Vaškovi, že se podělil ;o)