Duben se chýlí ke konci, je třeba ho trošku zrekapitulovat. Začnu tím, že hledání kulíška v jeho lokalitě, kde po tři předešlé roky bydlel, bylo neúspěšné. Už v březnu jsem totiž zjistil, že jeho loňský hnízdní jasan se přes zimu zlomil přesně v místě dutiny. Jasně, tam bylo jeho nejslabší místo. Vábení v okolí bylo bezvýsledné a prověření několika jiných dutin po strakapoudech také nic nepřineslo. Taky mě napadlo mrknout k mokřině, kde jsem vloni objevil rákosníky. A tak jdu s Ketynou k rákosině a už z dálky vidím kus srnčího před ní. Neměl jsem v úmyslu se nejak pokoušet o fotky srny, prostě jdu s tím, že odběhne, já mrknu k jezírku a zase odejdu. Ale ona se nějak k odchodu neměla.



Tak mám zase nějaké dokumenty ze života naší "dúchodkyně" Ketyny.
Ale jak se tak věnuji srně a psíkovi, neunikne mi přílet většího ptáka na pastvinu asi 200m nad rákosinou. Čáp? Nene, jeřáb to je!

V klidu si chodí po pastvině, občas cosi zobne a drží si víceméně jednu linii po vrstevnici. No dobrý, ale co s tebou. Rákosníci tady z dalekých cest ještě nejsou, tak se mu jdu věnovat. Vůbec netuším, jak tento vzácný druh reaguje na přítomnost člověka, údajně je velmi plachý. Teď to tak sice nevypadá, ale postupem času zjiťuji, že je dost opatrný. Když jdu za ním po otevřené pastvině, odchází přede mnou a drží stále stejnou vzdálenost, plus minus 100 m. Neodletí ale ani na mě nepočká. Nebudu dlouze popisovat co a jak, jen prozradím, že jsem se tam vrátil ještě třikrát, vždy tam byl a vždy to byl boj. Nakonec jsem rád za nějaký dokument. Při poslední návštěvě už jeřáb pochodoval až nahoře pod lesem a to bylo fakt daleko.



No a tady pár dokumentů z večera, kdy se potuloval poblíž rákosin. To bylo jednou a už se to neopakovalo.



A co bylo dál? Jednou jsem ráno zkusil Jelení cestu. Nic na ní jsem nepotkal, až dál kdesi ve svahu v pasece se zvedla parta beranů, která mi nedala šanci. Občas k večeru jsem zašel na spodní louky v naději, že potkám tlupu muflonek s mladými. Dvakrát mi zdrhli, aniž bych tušil proč, dvakrát tam nebyli. Jeden večer na Jelení cestě opět nic, srnce, který vyskočil na kraj cesty jsem prošvihl, což je škoda, byl hodně dobrý. Srna u slaniska to zklamání moc nezachránila.



Včera ráno jsem opět varazil na spodní louky, mufloni nebyli ale slyšel jsem vzdálené bečení z horní paseky. Zkusil jsem to, ovšem byl jsem záhy odhalen. Nicméně mě zaujal jeden muflon, který už po několikáté byl tím, co mě v této pasece odhalil. I tentokrát. Myslel jsem vždy, že jde o mladého pozorného beránka, ale teď nabývám dojmu, že je to rohatá muflonka. Ta vizáž mi prostě nesedí k mladičkému beranovi ( první fotka ) Že by nástupce Šaška/y ?

No a dnes to bečení bylo slyšet hned od spodní meze, takže stačilo chvíli počkat. Vyběhli, ovšem po chvíli se nějak asi pootočil vítr, takže moc dlouho nepobyli. No a tím jsme u konce, přátelé.