Jedno ráno…

...které stálo za to!
Večer v pátek před sv.Václavem pršelo. To mě dost naštvalo. Ráno po páté vyhlížím z balkonu - jo to by šlo, nějaká hvězda na obloze problikává, jedu. Vystupuju z auta ještě skoro za tmy a nestačím se divit. Dole někde od silnice troubí jelen! A co víc, kousek ode mne i druhý! U prvního těžko odhaduji místo, odkud se ozývá, zda ještě před nebo už za hlavní silnicí. Tak či tak, vítr by mi stejně nedovolil cokoliv zkusit. Ale toho bližšího, toho odhadnout dokážu, je to snad 300 m za mlazinou v pasece nad lesní asfaltkou. V hlavě mám ihned trasu postupu. Našlápnu na kolmou širokou linku, z ní po asi sto metrech odbočím do staré hluboké mokré a tou se dostanu přes mlazinu do pasek před bukovým lesem . Jdu. Jdu pomalu, poslouchám, je ještě dost šero, nechci nic uspěchat.



Vnímám, že jelen od silnice už zmlkl. Naštěstí ten "můj" se občas pěkně ozve. Míjím kaliště v mokré lince a už už se blížím k pasece. Jelen se už na pár minut odmlčel, stojím a čekám. Až po nějakých minutách opět slyším tu rajskou hudbu. " Aúúúúa", zazní revírem. Ale kurdec, to je už hodně jinde! O kus výš, někde od horní mlaziny. Tipuji, že pokud má jelen nějakou laň, vede ho právě do toho houšťáku nade mnou, případně až do další mlaziny, která je ještě o 200 m výš. Hned měním srategii, vracím se na širokou linku, po ní nahoru pod smrkovou mlazinu a tu hodlám po ochozech v kraji paseky obejít. Už se plně rozednilo a jelen se už dobrých patnáct minut neozval. No jasně, klasika, tolikrát už prožitá. Za tmy a šera koncert, s rozedněním konec. Už mám mlazinu obejitu, vycházím na hraniční zaroslé lince a najednou zatroubení. Ale kde! Ne, tam ne! Troubení se ozývá rovně přede mnou, což znamená někde v porostu smrkové probírky, kam je naprosto neschůdná trasa. V trávě zarostlé staré větve buků, špice smrků,bažinky, suchý spadený buk, který tam leží už leta a jeho rozsochatá koruna ležící v travinách je bezhlučně nepřekonatelná. Nicméně hodlám toto peklo podstoupit, blízkost troubení mě popohání k patrně marné snaze. Konečně jsem překonal tu nejhorší pasáž, ovšem bez občasného hluku to fakt nešlo. Stojím u potůčku a tuším, že je konec. No nic, vrátím se na širokou linku a obejdu trasu, kterou běžně chodím, třeba se něco naskytne. Ještě než se obrátím k odchodu, ozve se jelen! Hergot, on je zase jinde, někde nad pasekou nade mnou, nedaleko vrchní lesní asfaltky. V tu chvíli mi dochází, že to bude hledající jelen, čili bez laní. Holá by takhle po ránu tyhle trasy nevolila. Kolem potoka rychle ale opatrně mezi občasnými vývraty stoupám k pasece. A jelen troubí! Teď ho slyším úplně luxusně, ten je někde blízko. Ale v pasece nic nevidím. Uklidňuji se a poslouchám. "Aaúúúáá" se ozývá z pásu buků nad pasekou! Kolik to je, 250 metrů? Hledám ,hledám a nejednou najdu bílé hroty vidlice v kraji buků.



Jo! Támhle táhne, ale spíše pryč ode mě. Teď zastavil a zase zatroubil. Uff, to je zážitek! I když daleko, je to nádhera.



A zase pokračuje v původním směru. Ještě kousek a ztratí se mi. Co teď? Takhle to nemůže přece skončit!



Jediné, co mě napadá je neumě napodobit zatroubení jen tak do dlaní. A ono to asi zafungovalo!



Mladý nadočnicový desaterák najednou vystupuje z podrostu do zarostlé paseky a mě čeká sedmiminutové předvádění jeleního troubení. Tohle jsem si vysnil. Snažím se co nejvíc vytěžit z tohoto zážitku. Klasicky mám problém s kompozicí, vzrušení z lovu si vybírá daň i ve formě neostrých záběrů, občas zlobí vegetace v bujné pasece. Musím stát na pařezu, abych měl lepší výhled.



Jelen chodí cik-cak pasekou a předvádí se. Nádhera! Než se za ním zavřela březová mlazina, nabídl mi tolik možností nejen fotit ale i sledovat a prožívat tenhle sváteční program. Možná, kdybych byl profi fotgraf, který s ledovým klidem vymýšlí kompozice a různé pohledy, mohl bych mít fotky lepší. A i když bych mohl chtít, aby byl jelen v paroží třeba silnější, aby byl ve fotogeničtějším prostředí apod., nemohu říct nic jiného, než že to bylo prostě ÚŽASNÉ!!!



V jeden moment jsem si dovoli zapnout na pár vteřin video, ale rychle jsem to utnul v obavě, aby jelen najednou nezmizel a já měl málo fotek;o)

  1. Musím taky reagovat,protože tohle se jen tak nepodaří.Skvělá serie Marťas!!!Jen tak dál

    Martin M
    Říjen 5, 2024
  2. No to jsem tomu dal. Jdu roztrhat vysvědčení o zkoušce z myslivosti. Vůbec netuším jak jsem to dopočítal. Díky a mějte se všeci.

    Jirka
    Říjen 4, 2024
  3. Kluci díky moc. Ani nevíte, jak jsem za tohle rád, od té úspěšné soboty jsem byl venku 4x a ani chlup. Tak tohle byla velká haluz! ( a Jirko je to klasický desaterák;o)

    Martin
    Říjen 4, 2024
  4. Jo a na muchomůrku jsem zapomněl. Paráda.👍

    Jirka
    Říjen 1, 2024
  5. Ahoj. Už jsem na to kukal v neděli na zero a jen čekal co z tebe vypadne 😉 Hodně fajn fotečky, nádhernej dvanácterák. A teď jdu na to video.

    Mě j se.

    Jirka
    Říjen 1, 2024
  6. Souhlas s Janem, nevím kdy se ti něco takového povede v naších podmínkách znovu. Ale i kdyby ne, tak to vůbec nevadí, protože tohle je fakt ŽIVOTNÍ !!!!!!
    Gratuluji a smekám.
    S pozdravem Václav.

    Václav
    Září 30, 2024
  7. Máš mě na svědomí, švihlo to se mnou ………..
    Tak TOHLE asi hned tak nepřekonáš! A my ostatní taky ne, což mě docela štve :-).
    Troubení všemi směry, naprostá špica, Martine!

    Mouka
    Září 29, 2024

Napište komentář