Tak nějak se občas poflakuju po krajině, tu zajdu sem, jindy tam. Pokud tělesná schránka dovolí tedy. Koncem června mi stále vrtali hlavou chřástali. Pět jich bydlelo v loukách hned za městem, čili dostupnost dobrá, fyzická námaha mírnější. Pokusů bylo mnoho a nic. To ho jako letos nepřelstím? Až konečně jednou to klaplo. Bohužel ne jak bych chtěl ale nějaký dokument mám. Mohu si odfajfkovat splnění.



Když jsem chtěl další den napravit a fotograficky vylepšit setkání s chřástalem, jako kouzelným proutkem se již neozval jediný. Takže náprava se nekoná. A tak přichází občasné bloudění bývalým revírem. Nikde nic. Za tři ranní pochůzky jedna srna, jeden zamlžený srnec ve Vaškově revíru.Bída bídy.



A tak utekl červenec a je tu srpen. A s ním klasicky srnčí říje. Jako první se vydávám k loukám u sloupů. Ale jak to už bývá, i zde je to jinak než jindy. Lukrativní louky neposečeny a co hůř, v té vysoké trávě jsou dokonce krávy! Jak teď často říkávám : "vše se nějak moc mění a vše k horšímu", tak i tohle je v tomto duchu. Nemohu jít svou navyklou trasou, musím brát zavděk loukami nad cestou. A jediné, co za celý večer potkám je minisrneček a v zarostlé, krávami prolezlé a pokálené louce, mě překvapí viržiňák.



A tak to další ráno zkouším u tylováku nad kolejemi. Nic, jen mladá liška loví úspěšně v mokré trávě.



A tak večer k Červeným lomům. Srnčí začínám potkávat až po celém obchvatu lesa po loukách, ale nic se nedaří. Jeden srnec pádí před koňařkou se psem, druhý honí srnu v zarostlé mokřině, třetí ke mě běží nad mezí a nemám šanci ho stihnout. Ještě že mám aspoň dokument další mladé lištičky.



Jedno ráno se rozhodnu pro jelení cestu.Brzy z ní však uhýbám, je tak zarostlá, že bych neviděl ani vysokou, kdyby přecházela. Šoulám tedy vedlejším linkou, ta je kupodivu profrézovaná, takže se jde parádně. A naráz to v pasece nade mnou zašustí, zadusá a přede mě vyskakuje na linku srče. Zmizí hned vedle v pasece ale já slyším, že z vrchu ještě něco běží. Připravím se a ..už je tu!



Bylo to rychlé ale ne zase až tak, abych srnce nestihl. Odskočil za srnčetem a ještě nějakou dobu bylo slyšet jak probíhá zaroslou paseku tam a zpět. A za 100 metrů ho potkávám znova, v nižší pasece prohání mladého špičáka. Ale tohle se fotit fakt nedá. Nevadí, jsem rád za to, co na kartě mám.

V úterý večer jsem se vrátil na louky nad přehradou. Docela dost jsem viděl, něco fotil, ale nic akčního, tedy srnce se srnou apod. Mladý vidláček mi přiběhl hned na první louce a vlastně nakonec se se mnou i po obchůzce loučil kousek od auta Srna byla sama, mladý knoflík, kterého jsme fotil už minule byl opět na stejném místě a starší srnec, který hledal povyražení byl srab a na mé kymácení kmínku kašlal.



Dnes ráno jsem opět zavítal na lesní cestu, potkal jsme laň s kolouchem, bohužel jsme se setkali pohledy v situaci, kdy já měl nakročeno a nemohl nic dělat. Jistě minutu jsem stál kamenný s nedokročenou nohou, vypadalo to i, že se laň uklidňuje, kolouch krásně přicupital před ní, no nádherný obraz v pasece. Nakonec boj nervů ukončila laň. Škoda.