Čas plyne a já v podstatě nic nového nemám. Na nějakém "ostrém lovu", tedy ranní či večerní šoulačce jsem za celou dobu nebyl ani jednou. Nějak se nemohu přinutit. A tak mi zbyli jen ti kulíšci, kteří už teď tedy taky nejsou. Ale začnu jedním dlouho plánovaným výletem. Už pod stromek jsme totiž se ženou od synků dostali poukaz na ubytko v Zakopaném, tedy v polské části Tater. A tak , chca nechca, bylo nutno vyrazit. Nakonec to bylo docela fajn, za tři dny pobytu jsme si sice moc neodpočinuli, ale viděli jsme fakt krásné podhorské městečko no a taky ty slavné vysokohorské štíty. Podnikli jsme jednu túru do hor, konkrétně k tzv. Mořskému oku. Trasa je to relativně nenáročná, leč dlouuuhá. Jde se po široké asfaltce lesem jen s mírným převýšením asi 8,5 km. A já, neznalý poměrů a trasy, přibalil jsem kromě dvou lahví pítí i foťák s telákem do krosny. To kdyby náhodou. Ovšem v tak hustém provozu turistů a koňských povozů, navíc na silnici, bylo brzy jasné, že se s tím táhnu zbytečně. Takže jsem aparaturu použil jen k pár záběrům těch skalisek, jež se najednou objevily v otevřených partiích lesní asfaltky. Samozřejmě vzít si z domu i krátké sklo mě fakt nenapadlo!

Ta nekonečná cesta v davu lidí nakonec opravdu končila u horského jezera. Je fakt krásné, to tedy jo, ale podruhé už bych ho vidět nepotřeboval;o)

Nakonec jsem ten teleobjektiv naštěstí aspoň trošku využil na trojici oprsklých ořešníků, kteří u restaurace čekali na pamlsky od turistů.



A cestou zpět se dole pod cestou na loučce pastvila laňka. Ale ta byla daleko i na mých 600mm, takže jsem nerozuměl, proč si ji turisté na 150 m fotí mobily.





Noa teď ke kulíškům.

Ještě před odjezdem jsem se byl na ně mrknout. Mladí krásně vykukovali z dutiny, samičku jsem zanedlouho objevil díky křiku pěničáka černohlavého. Ukradala mu totiž mladého.



Měl jsem jasné tušení, že jakmile další den odjedu do Tater a vrátím se v neděli, budou mladí venku. Takhle to bylo předloni. A bylo to tak opravdu i letos. V neděli podvečer spěchám zachránit co se dá. Nezachránil. Naštěstí, oproti loňsku, v okolí rodného jasanu bylo slyšet pískání mladých, ovšem najít se mi je nepdařilo. Zvuky se ozývaly hodně z vysoka, z korun buků a tam já přes vysoké zmlazení neviděl. Zkusil jsme to ještě další ráno. To se mi povedlo dva najít, fotitelně ale seděl jen jeden, a to ještě tak na hraně.



A vlastně poprvé za celou dobu hnízdění se mi podařilo zaslechnout a i krátce zahlédnout samečka. Bez fotky. Takže kulíšci letos, na rozdíl od loňska, zdárně vyhnízdili a to mi udělalo radost.

A ještě tu mám cosi z dnešního rána, kdy jsem po měsíci navštívil revír a Jelení cestu. Krom tohoto zážitku jsem za 1,5 hod nepotkal žádnou zvěř.