Tak nějak se pocmrndávám, když neduhy dovolí, všude a nikde. Střídám různé lokality s možností různých druhů pro ulovení na kartu. A jak jsem si již zvykl, téměř nic mi nevychází.

Nejprve koncem května přišla na řadu nora, kde jsem měl úspěch předloni. Pozdě večer vyšlo jedno lišče, zdrželo se 4 sekundy a zalezlo zpět. Fotka žádná použitelná z těch 4 co jsem stihl.



A jelikož mě při balení načapala stará liška z protější strany roklinky, bylo nasnadě, že příští ráno bylo marné. Ještě, že mám kulíšky, tam si dojdu spravit náladu jednou dvakrát týdně. Tehdy toho 28.5. už krmili, načapal jsme samičku s ulovenou sýkorkou. Tu po čase odnesla do hnízda a odtud potom vyletěla s odpadky.



Jedno ráno, když mě záda probrala už kolem třetí ráno, rozhodl jsem se navštívit bývalý pracovní revír. Bylo krásné ráno, lehce zmžené, přitom svěží. Na své oblíbené Jelení cestě jsem nepotkal nic, proto jsem kulhavou šoulačku protáhl o kus dál na navazující linku kolem "Vyhlídky" a přes "Rezervaci". Nakonec, kdoví kdy se sem dostanu, tak trocha té námahy s krpatou nohou se snese. Naštěstí jsem to ráno neodkulhal s prázdnou, i když nic světaborného jsme si na kartě nepřinesl.



Další mé snahy směřovaly k lokalitě za městem, do území chřástala. Bohužel dodnes se mi nepovedlo, i když tam jsou. Nespolupracují jak by měli, zatím ( snad ). Nicméně při těch cestách se mi do hledáčku občas cosi dostalo, ale opět nic exlusiv.



Pěnice hnědokřídlá s uloveným pavoukem mě tehdy docela zaujala. A srna ve vysoké trávě mě naštvala až v momentě, kdy jsem zjistil, že má u sebe srnče. No a znova ke kulíškům. A znova jako přes kopírák. Samička pískající v lese s úlovkem, zálet do dutiny a vynesení peří. A předtím jeden mladý šoupálek legračně lezoucí po buku drze téměř naproti kulíščímu jasanu.



Při další návštěvě už jsme moc nefotil, opět samička seděla venku poblíž jasanu, jen bez kořisti. Až po čase kamsi přeletěla, najednou měla cosi pernatého/zase/ v pařátech. Měla kořist totiž odloženou v rozsoše stromu.



I dnes jsem byl mrknout. Bylo šedivo po deštích, samička se ozvala, našel jsem ji ale fotit se v tom šeru nedalo. Navíc jsem tentokrát samičku našel už po odnesení úlovku,protože odlétla daleko do lesa přes cestu. A abych byl nasr..ý ještě o fous víc, při sezení po jasanem a čekání, zda sovička nepřiletí znova s úlovkem, zaslechl jsem nějaké drobné šustění v podrostu...a najednou tam byla. A jediné místo, kde se na vteřinu zastavila, bylo tohle...



Tož tak nějak jsem měl poslední tři týdny.