Další měsíc se chýlí ke konci a tak je třeba trochu ho zrekapitulovat. Ani říjen se nelišil od předešlého období, stále přetrvává ta mizérie, setkání se zvěří jsou stále vzácná. Kdybych nebyl v lese denně a byl odkázán jen na víkendy, jako většina fotografů, asi bych teď neměl o čem psát. Naštěstí se mi při pracovních pochůzkách občas cosi dostane před objektiv. Jedno ráno, bylo hodně pošmourno, jak to v říjnu často bývá, stál jsem na jelení cestě a v pasece poslouchal pochrochtávání prasat. Až se trochu rozednilo, mohl jsem poměrně početnou tlupu i pozorovat. Ale na focení to dnes nebylo. Tma a hlavně v trávě viditelné jen hřbety. Dlouhou dobu jsem doufal, že by se něco mohlo nějak zlepšit, ovšem marně. Když tlupa konečně počala přecházet cestu, vybrala si místo za hrbem zarostlým trsem husté trávy. Takže nula.



Další ráno jsem to tam zkoušel znova, ale bylo asi moc hezky, nic se neukázalo. A tak odpoledne beru Ketynu a míříme na mufloní louky. Včera tam byla po dlouhé době tlupa mufloní zvěře. Vylezeme na louku a samozřejmě nic. Jasně, včera bylo pošmourno a mrholilo, dnes je skoro jasno a teplo. A vím, že ty potvory na louky jdou nejčastěji ve vlhkém počasí. No nic, mrkneme ještě do dlouhé paseky nad loukou. A hele, tam jich je! jenže jsou všichni na horní straně a to je odsud daleko. Navíc se ještě přesunují až k vrchní houštině.



Chvíli v zákrytu buku sleduji dění v pasece a zjišťuji, že důvodem zbrklého pohybu tlupy je patrně říjná muflonka. Těší mě, že zahlédnu i Šaška. Ten ale s většinou bandy odchází do houštiny a na paseku se vrací jen pár kusů, včetně říjné muflonky. Musím zkrátit vzdálenost! Opatrně couvám zpět pod les, obloukem po louce jdu k vedlejší lesní lince a po ní, krytý mladými smrky stoupám asi do poloviny paseky. Naštěstí ta menší část tlupy stále nahání muflonku a tak mám podívanou o něco blíž.



Pozoruji, jak nejsilnější beran muflonku v klidu dvakrát pokládá a když se jí nabaží, pustí se za ní banda mladších beranů. Tahle naháněná končí samosebou v houštině a mně končí zážitek i možnost focení. Chtělo to, abych měl muflony ještě o něco blíž na dobrou fotku, takhle odcházím jen s pár dokumenty.

Celý následující týden je bez jediného cvaku. Už začínám rezignovat, do ranních pokusů se vysloveně musím nutit, odpoledne se mi nechce vůbec. Jedno ráno na Jelení cestě mě opět rozladilo, šlo o klasické špatné načasování. Dával jsem si totiž přespříliš záležet na opatrné a velmi pomalé šoulačce a to se mi vymstilo. Jelen přecházel přes cestu hodně daleko přede mnou a co hůř, celkem čtyřikrát. Tam a zpět, tam a zpět. Kdybych byl při pochůzce o tři minuty rychlejší, měl bych dost času na fotku.



A tak další ráno znova do těchto míst. Tentokrát je mrazivo, jinovatka krášlí vše okolo a já jdu opačně než včera, tedy z hora. I když vítr z téhle strany není ideální, nechce se mi procházet celá cesta odspodu a mám v úmyslu postát jen u horní paseky s výhledem na ochoz, po němž jelen včera přecházel. A jelikož jsem skeptik, ani nevěřím, že by se to mohlo povést. A ono se to skoro povedlo. Ale to bych musel být zase kousek jinde. Konkrétně asi o 50m dál. Jelen si totiž k přechodu vybral dnes ochoz o kus níž. Tam měl přecházet včera, sakryš! Navíc se dnes v cestě ani nezastavil a zarazil až v kraji s hlavou za krajními větvemi mladých olší a buků. Škoda, v tomhle parádním ránu by se mi fotka jelena na cestě hodně líbila...



Celé dopoledne jsem měl hlavě to zpackané ráno a aby toho bylo na prd víc, potkal jsem skupinku tří muflonek s beranem. Jenže to bylo kolem poledne a v místě, kde slunko dělalo fakt pakárnu. Konečně mám muflony na parádní vzdálenost a zase je něco špatně. No prostě všechno na ho..o.



Jen pro zajímavost, zjistil jsem,že muflonům velmi chutnají opadané listy javoru.

K další odpolední akci jsem se donutil v pondělí. Tentokrát to byla čekaná u břízy v mé oblíbené pasece. Srnečci tam nebyli, přiběhl ale ten dospělý srnec, kterého jsem tam už taky fotil. Teď už je krásně v zimním hávu. Dal mi šanci na pár snímků a hned mě odhalil. A to bylo vše.



Ve středu kolem poledne jsem v zarostlé louce pod lesem překvapil mladého srnečka, parůžku jsem si všiml až na displeji.



No a jelikož ten den bylo docela hezky a mělo to být na dlouho naposled, beru odpoledne Ketynu a jedem ven. Už dlouho si slibuji, že zkusím jednu večerní šoulačku na Jelení cestě. A jako před týdnem s muflony, i dnes mi jezevčice přinesla štěstí...



Laň s kolouchem a nerovný 14terák, ten, kterého jsem fotil v září jen asi 200m odsud v mé oblíbené pasece. A bylo to přesně před měsícem, také 25. a přesně o hodinu později. Tak to mi trochu zvedlo náladu ( i když mě jelen brzy odhalil a nemám tudíž fotky ve vícero pózách ) a udělalo radost.