První červnová dekáda byla tak trochu jako na houpačce. Jedno ráno potkám tři srnce. A pak nic a zase nic. A pak parádní ráno. Hned na úvod to tedy byli srnci v pasekách.



Pravidelně už teď víkendová rána trávím u potoka. Tedy jen tak mezi snídaní a obědem, dvě hodinky max. Stále se ukazuje jen sameček. Začátkem měsíce stále nosil rybky do nory. Sám. Patrně samička sedí na další snůšce a on dokrmuje sólo. A jde mu to velmi obstojně, dokonce i malé štičky umí nalovit.Ale zpočátku dělal velké caviky, byl jsem rád za fotku z dálky. Tahle nouzovka ze zoufalství se ale doma proměnila v docela dobrý pocit z pohledné fotky s prostředím.



Pak už se ale tatík osmělil a občas vydržel snímek v okolí nory, to ale až další dny.



Taky jsem po očku sledoval, jak jsou na tom strakapoudi. Nakonec jsem napočítal 12 nalezených dutin s mladými. Ale zaměřil jem se jen na jednu. Jakmile mladí začali vykukovat na svět, šlo se do akce.



Ale tohle focení bylo v podstatě takové zahánění chmur, že se nedaří po ránu se zvěří. Ale pak přišlo jedno deštivé ráno...

...ve 4 ráno prší. Ale je to takový jemný deštík, neodradí mě. U lesa navlékám maskovací pláštěnku, gumáky a foťák tentokrát nechávám v batohu ať nemokne. Stejně určitě nebude proč ho vytahovat. Musím k oplocence, u které jsem včera pootvíral vrátka aby se z ní mohl dostat kolouch. A já musím zkontrolovat, zda se mu povedlo odejít nebo zda si neublížil prorážením pletiva ( jak já tyhle oplocenky nenávidím) a hlavně zase pozavírat ať tam nevleze jiná zvěř. Blížím se k slanisku a mám pocit, že něco rezavého je u pařezu. A pak zase není. Popojdu, nic tam není. Ale kus před slaniskem se kymácí břízka. Srnec! Batoh dolů, foťák ven, nastavit a...kde je srnec? Aha, za olšemi. Jde pasekou porostlou mladými olšemi a břízou a hlavně už vysokou vegetací. Ztrácí se v ní, zase se objevuje. Tak takhle ne! ve směru postupu srnce hledám místo, kde by se dalo fotit, pokud tam ovšem vleze. Naštěstí vlezl.



Tak to by bylo. Srnec mizí v porostu, foťák jde zpět do batohu a hurá k oplocence. Mám něco nafoceno, tak se jde lépe. Ujdu ani ne 100 metrů a foťák letí znova dolů. Ale tentokrát opatrněji a hlavně s daleko vyšším tepem. Přede mnou je vysoká. Klasický pohled, který znám z hor - vegetace a v ní hřbet s černým pruhem.



Tuším, že vítr mám teď bídný a tak čekám s roztřesenýma rukama, zda laň zvedne hlavu. Zvedne na chvilku, kolem prochází daší kus. A najednou je hlava našponová a hypnotizuje mě. Druhý dospělý kus sice zmizel za stromem ale vedle laně se ukazuje malý kolouch. Uff! Snažím se udržet focení z ruky ve stoje, nejde kleknout, neviděl bych. Vůbec si neuvědomuji, že mám AF bod nastavený hodně vpravo po focení srnce a kolouch si jak na potvoru stoupne vlevo od mámy. Ale v ten moment si to neuvědomuji a snažím se hlavně výškově dostat dvojici do hledáčku. Vím, že moc času mít nebudu. Pár sekund a vysoká odbíhá do mlaziny. Dvě laně s kolouchy. Moc fotek tedy nemám, navíc kompozičně zmršené ale co už. Něco mám a mám zážitek.



Foťák jde zpět do batohu, ujdu 50 kroků a zase letí dolů. Tentokrát ale další laň odešla bez snímku, ani nezvedla hlavu a odskočila do mlází. nevadí. I tak, po mnoha naprosto marných šoulačkách zde najednou tak živo. Ale je mi jasné, že je to tím počasím, ničím jiným. Oplocenka byla prázdná, kolouch byl fuč, tak i to mě potěšilo. Už zítra ji přijdou chlapi opravit, aby tam nevnikala zvěř a pak nezažívala zbytečné stresy.

A další den zase nic, ani chlup. Ale naštěstí do konce týdne se nějaké to občasné setkání povedlo, tedy hlavně se srnčím, ale i prasata jsem potkal. Ta se fotit nedala, byly to vlastně jen tři hřbety ve vegetaci.



I srna se srnčetem mě sledovala z lesa jednoho pošmourného rána když jsem se ploužil lesní cestou v údolí. Fotit se moc nedalo, tma a vzdálenost byly proti. Ale dobře jsme si všiml, že než srna odběhla, zapasovalo se malé srnče do hromady suchého klestu. Kdybych to neviděl a šel jen náhodou kolem, myslím, že bych si ho vůbec nevšiml.



A ještě jednoho tvora jsem potkal, to ráno hned několikrát :o)



No a víkend zase u ledňáčků. Stále jen sameček, ovšem tentokrát přilétal bez úlovků. Posedával, občas pískl, vyměnil odsedačky, vykoupal se, promazal. A občas vyletěl k noře, ovšem hned u vsuku se otočil a zase sedl. Po minutách odletěl aby se za pár chvil vrátil a děla to samé. Na potřetí ale už zase přiletěl s rybkou a šupl do nory. Tak nevím, nevím, těžko říct, co to má znamenat.



No a ještě dnešní setkání s muflony a Šaškem po čase...