Po setkání s dobrým jelenem 1. září jsem se těšil na říji. Dobré naděje dávala i fotopast umístěná u jednoho z kališť. Další dva korunoví jeleni a k nim nějaký ten osmerák. Vypadalo to moc slibně. Jenže pak přišlo něco, co ovlivnilo celé další období až do teď. Vyrojily se houby. Najednou byl plný les praváků, najednou byl plný les houbařů. A najednou bylo takřka nemožné potkat zvěř.

Lidé pročesávali porosty dopoledne i k večeru, mnozí nedbaje zákazu vjezdu na lesní cesty. V mobilu mám nafoceny desítky aut parkujících v revíru bez povolení k vjezdu. A jelikož se díky kůrovci ztenčily "zásoby" lesa, šlo se i do mlazin.



Ranní šoulačky i večerní čekané vycházely na prázdno. Při té hrůze jsem měl štěstí, že se mi podařilo dokonce zaslechnout jelení troubení. Poprvé to bylo 20.9. a jelen troubil z Vaškova loviště, jistě to byl onen osmnácterák, co ho má kamarád na fotce. Další den se ozval jelen i v mém revíru, dokonce v 10:30 ! Bylo to z mlazin pod Měďákem. A ozval se i večer, i když jen krátce. Ale já byl na čekané na jiném místě, u Jelení cesty. A tam se také s příchodem tmy a při mém odchodu konečně ozval slušně jelen. Přístí ráno troubil od 6:45 do 7:05 opět ten z Měďáku, byl jsem docela asi blízko, nicméně než se mi podařilo dostat se do bučiny, ztichl a už jsem ho nenašel. A další den k večeru stálo pod kopcem auto houbařů a ráno jsem tam našel odřezky z hřibů. Naivně jsme si myslel, že tahle lokalita je jediná klidná, je tam jen bukový prales a samé zarostlé paseky. Proto tam jelen troubil. Ale ti lidé vlezou prostě všude. Od té doby jsem jelena neslyšel a na fotopasti se jen sem tam objeví laň či mladíček šesterák. Ale pojďmě k nějakým přeci jen uskutečněným setkáním. Je jich po skromnu ale nějaké byly.

Ráno střídávám 3 různé lokality v pasekách při šoulačkách, večer zase střídavě sedám na dvou místech. Na tom prvním, což je vlastně ve spodní části jelení cesty, už jsem byl asi pětkrát. A jen dvakrát se cosi zadařilo. Poprvé to byl mladý jelínek, který vyšel z houštiny a popásal se na cestě. Ještě před ním prošla srna. Vlastně dodnes nevím, jestli to nebyl srneček:o)



Mladík působil komicky, na hlavě podivnost a i chování podivné. Odbočil po čase do paseky aby se za 10 minut vrátil o kus blíž a zase stejnou stopou odešel do paseky. Další večerní čekané u jelení cesty i u paseky nad mokřinou nic nepřinesly. A tak jdu zase v sobotu ráno. Po marné šoulačce pod Měďákem jsem se vracel spodní asfaltkou k autu. Pod nohama to počalo lehce křupat. A hele, první bukvice. Ale jak vidím, většina jalová. Ale tu a tam rozdupnu i jádro. To by mohli začít chodit k cestě mufloni, napadá mě. Jen kouknu před sebe, vidím v zatáčce cosi temného. V lese je i teď kolem osmé šero, nedokážu hned přečíst co to je. Pohnulo se to? Jasně. A tak po čase hledím na berany. Je tak šero, že AF se nemá čeho chytnout. Nakonec ho přemluvím na bílý větrník jednoho z muflonů. Na vysoké ISO a dlouhý čas pořizuji alepsoň dokument.



Kousek od auta ještě pozoruji tlupu prasat ve svahu temné bučiny, dokud to bachyně, o níž jsem vůbec nevěděl, neutnula. Tak aspoň nějaké to setkání dnes mám.

Následuje další čekaná večer u jelení cesty. Nesmím se nechat odradit. Tentokrát mi alespoň udělala radost mladá lištička, která ke mě došla z asi stometrové vzdálenosti. Tak aspoň něco.



Jedno ráno jsme protáhl šoulačku z jelení cesty až k vyhlídce. A tam narazil na muflonky. Vysoká zase nikde.



Zatím poslední čekaná proběhla včera večer. Zakotvil jsem podruhé u zfrézované paseky. Nějak mě to tam táhlo. Nedělám si iluze, že by zvěř, navíc vysoká, vyšla na plochu, kde je jen desticentimetrová tráva a pařezy po vývratech. Ale tato půlhektarová paseka je lemována z jedné strany hustou smrkovou probírkou a ze ostaních tří starými podmáčenými pasekami. Tam roste vysoká tráva a mladé olše. Tu a tam smrčkový či bukový ostrůvek, spodní strana je lemována pásem starých buků a olší. A právě tam by se mohlo něco protánout. Navíc nedaleko vpravo je houština a za ní jelení cesta. Usedám pod pás řídkých mladých smrků tak, abych měl výhled do zarostlých pasek a k mlazině. Za necelou hodinu se mi zdá, že slyším lámání vpravo, někde v houštině či zarostlé pasece. A zase klid. Po pár minutách to slyším znova, navíc se rozječely sojky ve smrčině. Něco tam je. Vstávám, jdu ke krajnímu smrčku abych měl lepší výhled do paseky. A už slyším fakt silné lámámní v pasece, těžká zvěř jde přes zarostlé pásy klestu. Ale kde? Sluchem odhduji, že kus táhne mezi zarostlými oplocenakami nahoru. Hned mi v hlavě nabíhá "mapa". Jestli projde mezi ploty, vyjde nahoře pod bučinou a musí přes některou linku, které se tam kříží. Nečekám a jdu. Stále ho slyším a nechápu, proč jde tak hlučně. A najednou ten lomoz sílí ale otáčí se, jde zpět. I já se rychlochůzí vracím. Jsem zpět u smrků a už vidím i to co slyším. Mezi olšinkami v zaroatlé pasece jde rychle jelen. Snažím se ho chytit do hledáčku ale ztrácí se za ostrůvkem vyšších smrků. Jakmile projde za nimi, zbývá mu do mlaziny snad dvacet metrů, to musím stihnout. S hledáčkem u oka čekám, kdy se objeví. A naráz šup šup a mladý desaterák kluše krajem holé paseky. Huknu na něj, zarazí. Ale blbě, zavazí mi větve smrčku u nějž stojím. Jelen jde znova do pohybu, znova huknu, zarazí.



Tři fotky a zase jde.Zkouším ho chytit v pohybu. Je zřetelně udýchaný, svírák otevřený, lízák venku. Parádní pohled. Cloumá mnou adrenalin,lehká třesavka a strach, zda něco stihnu.



Znova zahukám, znova zarazí. Ale hlava je za kořenem vývratu. Dovolím si popojít abych viděl přední část nerovného desateráka. Nechá mě, i když směrem ke mně pátrá. Dělám další sérii a pak už jelen traverzovitě odbíhá do pásu buků a dál do zarostlé paseky.



Stojím, koukám, vydechuji. Hned kontroluji displej, zda se cosi povedlo. Odfrknu si, vypadá to dobře. Ovšem momemtální uspokojení rázem střídá hlasitá nadávka na vlastní adresu. Ozve se totiž další zalámání a v kraji paseky stojí další jelen! Sice se mi podaří proostřit skrz větve ale jelen už mě sleduje. Otočka a šesterák mizí v mlazině. Kdybych já blbec hned sedl zpět do svého dolíku, měl bych i jeho. Taky mě mohlo napadnout, že první jelen nebyl zadýchaný jen tak z radosti z pohybu. Vlastně úplně ideální by bylo, kdybych to své místo pod smrčky vůbec neopustil!