Mé další srpnové cárání se konalo převážně po ránu v revírech, tu a tam jsem zašel k potoku či k močálu. Dokonce mě cosi donutilo jednou rozbalit fotostan, abych zkusil ledňáčka z protějšího břehu. Jeden mladík se ukázal, ale fotky bez hloubky nejsou ty pravé.



Tři rána vedly mé kroky po jelení cestě. Poprvé mě vypekla laň s kolouchem, už z dálky mě odhalila. Další ráno jsem to vzal opačně a měl jsem štěstí, nachytal jsem dvojici u slaniska v Bažinkách kousek od cesty.



Ještě mi zapózoval datel při zpáteční cestě a další ráno už nic, jen lomoz prasat v olšině.



Stihlnul jsem v mlhavém ránu ještě poměrně brzy vykouknout i na louku po dlouhé době. Tam prošel jeden ještě zjevně hledající srnec. Ale nedošel kam bych potřeboval, zmizel za remízkem.



Potom nějakou dobu zase pusto, ani odskakující zvěř nikde, zkrátka jakoby přešli vlci.



Až jedno ráno při příjezdu do revíru stála kousek pode mnou v lese srna a kousek opodál leželo srnče. Příliš mě neregistrovali, srna byla zaměřená kamsi dolů. No jo, už vidím, mihla se tam liščí oháňka. Rychle vytahuji foťák, ale kmotra zmizela ve vegetaci. Tak zkouším srnu a pak srnče. Je fakt hodně šero, co s tím? Vzpomenu na Vaška, jak s klidem fotí se svou novou mašinkou na 20 tisíc ISO a tak nastavuji 16 tis. Aspoň to jednou vyzkouším;o) Nemám FF jako kamarád, ale nakonec z toho nějaké fotky v editoru utluču.



Při návštěvách močálu pozoruji většinou slípky zelenonohé. Je jich tam několik a na vodě jsou vidět mladé různých velikostí. Jenže vždy se pohybují dost daleko od břehu.



A jak tak koukám po ploše močálu, cosi netypického spatřím na druhém konci, u břehu pod kopcem. Nějaká volavka či co?



Na fotku je to daleko a tak se odhodlávám pro předem asi prohranou akci. Zkusím se dostat na druhou stranu. Obcházím mokřad zprvu pohodlně po široké koleji od přibližování dřeva, potom už ale musím do džungle vegetace - kopřiv, svízelů a rákosin. A už také nabírám první deci vody do bot. Jsem v rohu močálu ale odsud nic nevidím. Tak vylezu kousek strmého svahu a pokračuji proschlým lesem asi 30 metrů. Peklo! Tak tady by to chtělo sejít k vodě, daří se i když s rámusem. Svou oběť vidím skrz trávy a větve, sedí stále na stejném místě! Ale fotit se ještě nedá, neproostřím vegetaci. Tak zkusím přes šikmou vrbu přešplhat a stoupnout na kus suchého smrku trčícího z vody. A u toho stále sleduji šedohnědého ptáka a divím se, že ještě drží. Krkolomně stojím jednou nohou na kmenu smrku, druhou na šikmém kmeni vrby a konečně se daří zaostřit. Dvě série cvaků, potom rána, suchý kmen smrku se mi láme pod nohou, ta padá do močálu a mladý kvakoš hlučně odlétá do křovin. Ale mám ho! :o)



No a jako poslední přišlo na řadu další setkání s bílou paní. Tentokrát byla ve společnosti hnědé daněly, svého černého mladého a jednoho špičáka. jen bílá dáma však došla do hledáčku, zvědavá na Ketynu, ostatní čekali daleko v lese.



Tož tak nějak vypadalo posledních cca 10 dní.