Mám pocit, že mi ta srnčí říje nějak protekla mezi prsty. Bylo už datumově docela pozdě, když jsem se rozhodl s tím něco udělat. To znamenalo vyrazit kamsi do polí a luk. Při jedné čekané na ledňáčka mi hlavou šrotovalo, kam se podívat. Samička s rybkou mi nenapověděla kam za srnci, ale dala mi varování, že zbytečně ztrácím čas u ledňáčků, když vím, že dobrou fotku tam neudělám.



A tak mám jasno. Kam jinam, než do polí u Rudné a do luk "U sloupů". Ještě než tyhle lokality přišly na řadu, bylo jedno setkání se srncem v pasece ráno v revíru. Ale nic, co by nasvědčovalo říji.



Polní biotop přišel na řadu v neděli večer. Část obilí už sklizena, pšenice a ječměn ještě stojí. Vítr je na prdlačku, severovýchod mi tu nepasuje. Obracím se po asi půlhodinové marné pochůzce na hraně ječmene a louky a mířím do strniště. Tam nahoře u ostrůvku jsem v červnu fotil pěkného srnce,, třeba se poštěstí. Nebudu zdržovat, nepoštěstilo. Sice se najednou objevil mezi balíky na strništi ale moc brzy odbočil do pásu zeleného jílku. Má snaha ho najít byla prohraná, našel on mě a zmizel v obilí. Tak alspoň dvě srnčata co jsou o kus dál v zeleném. Ale nějak to neklapalo, fotky stále rozplizlé, hrůza. A i když jsem se k jednomu dostal na slušnou vzdálenost, furt ten prevít tetelící se prznil co se dalo.



A tak ráno ke sloupům. Srnčí pár, co se honil po louce a laškoval v kraji mokřiny byl daleko. A nebyla šance se dostat blíž. Tak alespoň dokument, že jsem byl a viděl. A zase ten proklatý vlnící se vzduch! Ze skepse mě nakonec trošku dostal mladík, který se zjevil přede mnou ani nevím odkud.



Jelikož vítr stále držel nezvyklý severovýchodní směr, bylo nutno toho využít a zkusit i večer louky kolem sloupů. Plán jasný : dorazím kolem 18.hod, dřepnu do kraje mokřiny a budu doufat, že to vyjde. Ale zrada! Už při příchodu z dálky vidím srnčí pár běhat po louce. Nezbylo, než se zarostlou mokřinou dostat na plánované místo a využívat při tom momenty, kdy dvojice odběhla do mokřiny. Jak to vyšlo, posuďte sami...



Bylo fajn, že srnec občas opustil partnerku a šel do zarostlého ostrůvku něco asi potlouct a za pár minut se vždy vrátil. Tak se mi několikrát dostal docela blízko. Nakonec odešel z louky snad jen 8 metrů vedle mě. Srna ho za minutu následovala.



Ještě jsem zůstal sedět, ale tušil jsem, že tak blízko mě zvěř navětří a zmizí. Po pár minutách vyletěl srnec na louku za mými zády, jeden pohled ke mně a sprint do protější olšiny. A co srna? Ta najednou z mokřiny přede mne vyhnala druhou, mladou srnku. Už jsem to několikrát viděl, že se nahání srny. Patrně jde o vyhánění z teritoria. Taky šlo poznat, že mladá srnka má respekt z paní domácí, na mimice to bylo patrné. No a to bylo ten večer vše. Vlastně tohle byla celá má letošní říje. ALe díky za to.



Ješětě nějaká rána se mi do hledáčku v revíru jakési srnčí dostalo, ale vesměs mladičcí kluci. Ale tak nestěžuju si;o)