Jaro se chýlí k předání žezla létu a je tu souhrn mých pokusů dalšího červnového týdne. Předně něco do archivu, tedy počasí : převážně slunečno, ne horko, četné přeháňky, zkrátka tak jak to má být. Dokonce i občasná ranní mlha z vlhoksti se objevila. A zrovna v tomhle mlhavém ránu se mi snad poprvé v lesním prostředí ukázal dlask. Ale jak říkám, mlha hustá tak, že...



A tak rána bývala často velmi mokrá. Ale to nic neubíralo na jejich kouzle, možná i naopak.



Příroda žije v tomto období naplno, je to poznat i sluchem. Těch zpěváčků co je všude kolem. A občas jsou i vidět.



V pasekách ale nejsou jen zpěváčci, občas, při troše štěstí, lze narazit i na srnčí zvěř. Ale ta setkání tak, aby se dalo fotit, těch je poskromnu. Proto jsem rád za každý snímek této krásné zvěře jinde než na loukách.



I u vody jsem byl mrknout, bohužel ledňáčci nespolupracují, zapózoval mi jen skorec, který už krmí druhé mladé.



Má jistota dobrého zafocení si, to jsou strakapoudi. Věděl jsem o pěti dutinách. Jenže tak dlouho jsem čekal, až mladí budou vykukovat z hnízda, až najednou všichni byli v trapu. Ze všech hnízd vyletěli mlaďoši sned ve stejný den, stihl jsem jen ty v buku, kteří bydleli ze všech nejvýš. A má snaha o opakování pokusu při lepším světle o tři hodiny později už také byla zbytečná. I tady bylo pusto.



Naštěstí mám v záloze kulíščí domov. Tam zajdu obden a nikdy se tam nezdržím dlouho. Když je máma doma, vždy na mě vykoukne hned při mém příchodu. Ale častěji teď doma nebývá. A to je dobře, protože tím mi připravuje zážitky.



Když totiž nevykoukne, sednu a poslouchám. A někdy zaslechnu její jemné pískání v blískosti domácího jasanu v javorovém zmlazení. A tak jdu a většinou ji najdu. Někdy sedí jen tak a čeká asi na úlovek od pantáty, nebo už úlovek drží.



Zajímavé pro mě je, že ji vidím sedět a svírá nějakou kořist. Pak na pár vteřin zaletí někam za strom, nebo přeletí na jiný, okamžitě ji najdu ale už tu kořist nemá. A k dutině s ní neletěla. To svádí k myšlence o nějaké zásobárně. Zatím jsem viděl jen jednou ze tří situací, kdy kořist, konkrétně nějakého hlodavce, odnesla k dutině a nasoukala se s ním dovnitř.



Takže je jasné, že ke kulíškům do temného zeleného lesa zajdu rád vždy;o)



A co na mé oblíbené Jelení cestě?

Tuhle část revíru navštívím pravidelně dvakrát týdně po ránu. Nic se tam nedělo, pusto prázdno. Minulý týden, když jsem na ni vyrazil po čtyřech dnech, byl jsem rozčarován. Cesta byla pofrézována. Tzn. prohnal se po ni traktor s frézou sloužící k obnově lesních linek. To se běžně dělá, ovšem ten zásah, zejména na spodní části cesty, která je podmáčená, byl pro moje oko brutální. Z pěkné travnaté cesty ze strany lemované hustým smrčkovým zmlazením byla bahnitá široká dálnice. A ty oku lahodící smrčky rozšlicovanév příkopě. Na vrchní části, která je zpevněna makadamem ten zásah už tak strašný nebyl. Nicméně pro mě ta ranní šoulačka nebyla už to pravé. Na další couračku jsem šel až za pár dní a jen zhora do půle a zpět. A zase nic. Dnes jsem uvažoval, že už cestu vynechám na pár dní a zkusím to jinde. Ale nakonec mi to nedalo a tak zase z vrchní strany se špatným větrem, do protislunka a jen do půlky...