Tentokrát to nebude o cílených akcích ale opravdu takové cik-cak z různých míst, kam se občas podívám. A tedy převážně z mého revíru. Hlídám kulíška, hlídám jednu dutinu strakapouda, u nory jsem byl také, ovšem bez úspěchu. Také návštěva datlí lokality byla zbytečná, letos tam nehnízdí. Takže nejčastěji podnikám ranní šoulačky v okolí jelení cesty nebo v její blízkosti. Ale málokdy se podaří cosi tam přistihnout. Třeba prasata, která jsem tam vloni v květnu potkával často, se letos v okolí nepohybují. Ale občas, když se zadaří, narazím na vysokou nebo muflony.



Tu a tam se objeví srnec, vysokou potkávám i v jiných částech revíru. Čáp lovící na louce u silnice mě taky nenechal v klidu. Ovšem tady už si vybíral daň vlnící se vzduch na ranním sluníčku.





JEDNO FAJN RÁNO NEJEN NA JELENÍ CESTĚ



To ráno jsem přetáhl vstávání asi o 20 minut. Dost mě to naštvalo. Koncem května je už každá minuta drahá, slunko vychází zatraceně brzy. Před pár lety by to nebyl takový průšvih, neboť lokalita, kam chodím, byla ve vzrostlém lese a slunko se tam dostávalo později, spíš jsem zápasil s šerem. Dnes, jakmile slunce vyjde, už svítí do pasek. Jediné místečko, kde je chvíli stín je pás mladé prolámané smrčinky u cesty. A právě tam vídím siluetu zvěře. Vysoká. Je dost daleko a já nemám přehled, zda má hlavu natočenou ke mě nebo na druhou stranu. Až pomocí zvětšení v hledáčku vidím, že laň kouká dolů, tedy ode mne. Zkouším toho využít a přiblížit se, ovšem po pár krocích už vidím zvěř zatahovat. A tím se mi odkrývá pohled dál po cestě a vidím, co laň zaujalo.



Tak fajn, jdu zkusit nějak zkrátit vzdálenost k beranovi. Snažím se jít krajem cesty, abych nebyl tak zřetelný ale vidím, že muflon mě sleduje. Tak se mu na pár chvil ztratím z dohledu tím, že odkročím bokem do paseky. Minutu čekám, pak se opět pohnu ke kraji cesty a očekávám, že beran už tam nebude. Ale byl! tak popojdu pomalinku dalších pár metrů, zase se zdekuju na minutu a zase stejný manévr. A už máme mezi sebou na hraně fotitelnou vzdálenost.



Ale mám jen pár pokusů, za chvíli muflon mizí vpravo v pásu smrčků. Jdu opatrně dál, vím, že smrčky tvoří jen lem cesty, za nimi je paseka. Co kdyby...A jo, ono tam cosi je.



Mám cosi nafoceno, než se trojice beranů rozhodne opustit paseku a dál mi nepózovat. Vracím se zpět a mám v úmyslu projít ještě linky za asfaltkou. Udělám jakýsi krátký okruh, nebo spíš obdélník a než dojdu k autu, mám další dvě setkání na kartě. A to první moc příjemné, i když hodně špatně fotitelné v ostrém kontrastu nízkého slunce pronikajícího to temné javořiny...



No a to je vlastně vše z mých dosavadních lovů. Jo, ještě srna z polí, když jsem šel od nory.