Konečně se u nás začalo s kosením luk. Letos opravdu hodně pozdě, ale to zase tak nevadí. Alespoň mají srnčata větší šanci přežít. Jedno ráno, při návratu z lesní obchůzky vedla má cesta k autu přes kousek takové pokosené louky. A jak to občas bývá, po ranním dešti na osluněnou louku vyšla lovit liška. Podařilo se mi dostat se za jeden z balíků a i liška byla na dobrý "dostřel", jenže přišla chyba. Zalehl jsem a to jsem neměl dělat. Liška se mi "utopila" za horizontem a navíc se mi zdálo, že se vlní i teplý vlhký vzduch nad loukou. Liška ulovila hraboše, natočila se ke mě ale letmý pohled k lesu stačil, aby vzala do liščích. Jasně, tam stojí mé auto.



Nicméně mi tato situce připoměla, že bych se měl zajet podívat naproti do revíru, kam chodím na srnčí říji. Vloni se to tam liškami docela hemžilo. A tak jsem tam v pátek večer zajel. Louky krásně upravené, některé čerstvě kosené, jiné už "zbalené". Ale štěstí mi naproti nešlo. Viděl jsem dvě lišky, daleko, čtyři srny, daleko. Až ta poslední při návratu k autu již za šera mě nechala dojít blíž.



Více si zde slibuji od ranních lovů. A tak to v neděli zkouším. Jednu lišku vidím v dálce mezi balíky, jde ode mne směrem k vodě, nemá smysl ji nahánět. A tak obcházím již svůj standartní okruh po loukách kolem mokřin a olšiny. A nikde nic.

Jdu a bavím se ťuhýky a jinými poletuchami. Napadá mě, že vlastně teprve před nedávnem ťuhýci přiletěli z jihu a už je okolo spousta omladiny.



Při tom pozorování ptactva mi do pohledu vběhne dvojice srnčí zvěře. Je to daleko, až přes dvě meze ale jasně vidím srnce se srnou. Pobíhají po louce jako říjný pár. No co, možné to je.



Pokračuji k olšině a tam odhaluji zašitého srnce v travinách v kraji lesa. Ale nedaří se mi proostřit trávy mezi námi. Nakonec se to povede ale srnec zatahuje, víc šancí mi nedává.



Srnka pod horní mezí vytáhla v okamžiku, kdy já si vytáhl kalhoty...



No a je čas se vrátit k autu. Pochůzka tedy nic moc ale zase ne úplně propadák. Tak nějak to hodnotím, když vytahuji klíč z kapsy. Ještě letmý pohled na velkou louku nad vsí a hele ho, liška.No tak zkusím, i když je to docela daleko a liška jde opačným směrem. Jdu ji v patách, procházíme biopásy mezi posečenámi plochami a konečně jsem na dostřel. Jenže mě potvůrka nakonec zaregistruje a zdrhá. Tak ještě zkusím tu druhou za mezí u koňské ohrady....



Zajímavé bylo, že jsem lišky sledoval poměrně dlouho ale ani jednou jsem neviděl úspěšný lovecký pokus.