Tak nějak nenápadně se překulil 20. červen a ono je tu léto. A co s ním? Vypadá to, že mě přepadla letní únava, nejsem schopen se vzbudit ráno včas a vůbec se nabudit do nějaké akce. Na Jelení cestě jsem pokoušel štěstí hned první letní ráno, ale nic krom srny ( zase bez srnčete) se nepovedlo.



U řeky mi opět mladý konipas dopřál nějaké povyražení, občas se zastavil i dospělý. Ten mi předvedl svůj klasický způsob lovu hmyzu - rychlé starty z kamene do vzduchu, kde chytá obratně drobný hmyz.



A zastavil se i mladý skorec.



Jedno odpoledne patřilo i čekané u ledňáčků, vypadá to, že mladí už jsou nějakou dobu venku, u nory se zatavil krátce jen sameček.



Letos, asi vzhledem k chladnému květnu, nejsou doposud pokosené louky pod lesem. Takže i na lišky si mohu nechat zajít chuť. Ale jednou...

..jedu po ránu starou lesní asfaltkou a cosi rezavého je v travnatém středovém pásu cesty. A najednou se to pohne, odskočí do příkopu. Lišče! No toto, vždyť je to přesně loňské místo, má tzv. liščí cesta. Jen vloni to bylo o měsíc dřív. Plán v hlavě mám hned. Odjedu a vrátím se za hodinku. Auto odstavuji dost daleko a k místu jdu pěšky. Moc tomu nevěřím a opravdu, nikde nikdo. Chvíli stojím v kraji silničky u stromu a najednou vidím lišče jak vyskočí na cestu asi 50 m přede mnou, přejde ji a mizí v mlází pod ní. Aha, tak místo čekané jsme neodhdal. Další ráno jdu již cíleně s tím, že zasednu do příkopy u cesty. Čekám asi půlhodinku, ani chlup. Potom se jdu jen tak mrknout dál po cestě. A sakryš, tak zase špatné místo na čekanou! V leže na asfaltu se fakt blbě fotí:o)



Na to, že je konec června, je lišče docela prťavé. Další ráno opakuji svůj pokus, tentokrát ovšem nemusím čekat, vidím za zatáčkou dokonce dvě lištičky. Jenže jsou bdělé, každá kouká na jednu stranu. Nemám jak se na cestě ukrýt, tak jen doufám, že si mě moc brzy nevšimnou. Vzdálenější prcek mě vidí dřív a hned odklusává, bráška mi dá možnost na pár fotek. Tož aspoň tak.



No a to je v podstatě vše, už jen pár lesních cvaků. Třeba mladé červenky při východu slunka, mladého strakapouda bez východu slunka, který ještě z nostalgie zalezl do rodné dutiny ač už umí létat, či jelínka u Jelení cesty - taky bez světla.