Tak duben je fuč. Je potřeba ho uzavřít i zde. Je fakt, že se cosi za ty dva týdny nasbíralo, i když to vypadlo zpočátku, že nebude o čem mluvit a už vůbec co vkládat. Počasí bylo takové to dubnové, spíš chladnější ale koncem měsíce už i docela slunečné. Mufloni se rozdělili na jednu větší partu tvořenou muflonkami s mladými a několika mladšími berany v čele se Šaškem, a na další zbytek, který je někde ztracený. Šaškova parta totiž celkem často okupuje spodní úsek s loukami, proto je viditelnější. Ostatní muflony nepotkávám. Samosebou byla tahle skupina asi 30 kusů mou skupinou zájmovou. Jenže na otevřené louky ty potvory vychází nepravidelně a hlavně obvykle za pravého poledne na ostrém slunci. Nějaké čekané ráno i večer jsem podnikl, nic z toho. A tak jsem za nimi začal chodit do paseky nad loukami. jenže mě ty potvory vždy odrbali. Tu leželi v klestu a já je neviděl nebo stáli ráno v bukové stěně, kde byl stín kdežto já šel proti nízkému slunci. Tak postupně vznikalo pár dokumentů, nic víc.



Mufloni se mnou tak kývali, že jsem je šoupl na okraj zájmu a věnoval se i jiným lovům. Třeba občasnému posezení u potoka s budníčkem, vábení střízlíků v pasekách či nahánění červenky.



Taky jsem se věnoval více ranním šoulačkách v linkách pasek a zbylých porostech lesa. Často mi toho mnoho uniklo, třeba divočáci několikrát, taky vysokou jsem nestihl při přesazování lesní cesty. To mě docela mrzelo. Proto jsem to za dva dny v těch místech zkusil znova a měl jsem štěstí...



Občas se mi do hledáčku dostal i nějaký ten srnec, jeden s raritní a druhý s nadstandrtní trofejí.



Nesmím opomenout můj první výlet do království Honzy M., a to ke Sklanímu potoku. Vodou naplněné koryto zařízlé v údolí obklopeném skalisky mě dočisto dostalo. A ač nejsem krajinář, nedalo mi to nepokusit se tu parádu zachytit alespoň amatérsky bez krajinářských fidlátek.



A hned za týden další návrat k potoku, tentokrát s teleobjektivem s úmyslem zkusit dohonit skorce, kterého jsem tam minulý týden zahlédl. Moc se nepovedlo, nadřel jsem se, ztratil při tom i nějaké doklady ale ten způsob lovu, kdy bylo nutno překonávat všelijaké překážky kolem břehu potoka, mě naprosto nadchnul.



No ale ještě před skorčí návštěvou vlastně bylo konečně slušnější focení Šaškovy bandy. Napadlo mě totiž zkusit je v té pasece dojít tentokrát z vrchu...



Tož takhle asi můžu ten duben uzavřít.