Původně jsem nechtěl vložit příspěvek, dokud se mi nepodaří opravdu něco slušného nafotit. Ale jelikož se mi nahromadilo pár dokumentačních fotek, rozhodl jsem se pustit to ven. A to hlavně proto, abych to řekněme "vyčistil" a zlomil svou momentální nemohoucnost. Takže:

Pokusy znova se potkat s kulíškem vyšly na prázdno, prostě není. Důvody neznám, nevím, netuším. Každopádně to byl poslední objekt, který se mi fotograficky docela povedl. Od té doby pusto prázdno. Na muflony jsem byl odkázan jen na okrajové lokality dokud neskončí jejich lov posledního března. jenže pak přišlo počasí, které s jarem moc nekoresponduje a tudíž v ledovém větru a se sněhem na louky nechodí. A když bylo tepleji, byl jsem mimo oblast. Takže jen jeden dokument muflonek.



Při jednom pokusu o kulíška přišlo srnčí k nedalekému pařízku se solí, tak aspoň to potěšilo.



No a pak už přišla jen náhodná setkání při téměř pravidelných odpoledních pochůzkách s Ketynou a panimámou. Toulali jsem se po loukách, polích i lesích. V naprosté většině tahám batoh s foťákem na hřbetě naprosto zbytečně, vyjímkou jsou dvě setkání se srnčím. Poprvé na ozimu, kde jsem se trochu vyřádil ( samozřejmě největší srnec stál tak, abych na něj pořádně nemohl ),podruhé na pastvinách, kde Ketyna nahnala před nás tři srnečky. Všichni si byli velmi podobní, škoda, že nestáli ve formaci ale několik metrů od sebe.Fotky ovšem opět jen dokumentační.



V lese nic moc nepotkávám, občas odskočí srnčí či muflon v zarostlé pasece, za vděk tedy beru i nějakým tím ptactvem.



Takže tohle je cca přehled bídy za tři týdny denního pobytu v revírech. Dnešní fotky srny tu marnost jen podtrhují. Ale já vím, že JEDNOU to přijde. Snad...;o)