PO DLOUHÉ DOBĚ DO REVÍRU

Ve středu se mi tedy opět podařilo načapat jestřába a to byl dobrý signál, protože ve čtvrtek vyrazil do krytu Honza. Ale co já s volným odpolednem? Sníh pomalu odtává, naštěstí jen zvolna, ještě je ho relativně dost. Podívám se s Ketynou, zda je šance dostat se někam nahoru do revíru. Kolem 14. hod míjím Moukovo zaparkované auto pod lesem a riskuji výjezd do kopce. Naštěstí do jde bez komplikací po uježděném měkkém sněhu. Podnikáme poměrně dlouhou procházku přes kopec, narážíme na samotnou muflonku. Jenže ta se zastaví v místě, kde ji kryje mladý bouček. Ví o mně takže moc možností nemám, fotku tudíž taky jen dokumentační. Její syknutí při odběhnutí zvedne jiné kusy, vlevo od nás v pasece. Vysoká! Dvě laně chvíli pátrají co se kde děje ale brzy mě najdou. A situace opět stejná, není možnost v tom"bordelu" fotit. Tak zase jeden dokument. Další čtyři kusy šly tak rafinovaně, že jsem neměl šanci vůbec. Ale co bych chtěl po více jak měsíci v lese.



Scházíme starou bučinou k lesní asfaltce, Ketyna konečně může popoběhnout, vrstva sněhu tady nepřekáží. A jde nějak živě. Aha, vidím před ní na cestě čerstvé otisky liščích tlapek. Tak ta tudy šla nedávno, když psovi ještě voní. No hele, vždyť ona na nás čučí támhle u cesty!



Tak fajn, cosi jsme viděli, zažili, jedeme dolů. Od Honzy z krytu mi chodí samé nelichotivé zprávy, na újedi se nic neděje. Sakra, to je blbé. Počkám na něho ať mi povykládá co se tam dělo, vlastně nedělo. Než ale ukončí čekanou, mám čas. Projíždím tedy úsek hlavní silnice tam a zpět abych se podíval, jestli není na okolních loukách liška. Na asi kilometrovém úseku jsou tři. Vracím se, auto i se psem nechávám u lesa a jdu za tou nejbližší. Než dojdu, krásně zbarvená huňatá liška je už o 100 m níž od cesty. Tak se pokouším o nemožné, liška odchází do meze u kolejí a je po lovu. Tak zase jen dokumenty.



Mouka už na mě čeká u auta a opravdu mi popisuje, že aktivity kání jsou ty tam, jestřáb samozřejmě taky nepřilétl. Tož herdek, to nemohl přijet včera, když jestřáb pózoval mně?

DALŠÍ POKUSY S DRAVCI

Hned ráno jsem jel ověřit, jak to s těmi dravci je. A opravdu, bylo to už úplně o něčem jiném než předešlé dny. Až po hodině a půl jsem se dočkal dvou kání, které se vzájemně vyhnaly od návnady.



Odpoledne při procházce za městem pokračovala má dokumentační činnost se zvěří, srnčí mi uteklo dřív, než jsem se k ní dostal, jen jeden kus se opozdil.



V sobotu po obědě bez nějakého zvláštního očekávání zkouším další čekanou v krytu. Je slunečno, sníh ještě drží tak co s časem. Po půlhodině sedí u návnady káně. Ale odlétne dřív, než se dostanu k foťáku. Jen potvora vytáhla korpus z mnou pracně nohou vykoplé díry a je fuč. To samé se opakuje za pár minut a pak je klid. I když slyším pískání dravců v okolí, dokonce jsem jednu káni zahlédl sedět daleko u lesa na zemi, k masu nic nepřiletělo. Počkám do čtyř a pak mrknu po loukách na lišky. Už už to chci balit, klečím u foťáku a najednou bum, plácne sebou na zem jestřáb. No prosím, tak tohle znova rád prožiju.

Na pěkném světle a na krystalickém sněhu, takhle ho jeětě nemám. Ale jestřáb nemá klid, během chvilky je tu káně a začíná lehká potyčka. Tentokrát si ale jestřáb nenechá do jídla kecat a dělá si pořádek. Zajímavá podívaná. Nálety káněte se opakují ale zjevně jí nejde o žrádlo ale o to naštvat jestřába. Nakonec to vzdává a nechává krásnou samici na pokoji. A ta se nacpe tak, že její vole je jak nafouklý měch. Tož hezká chvilka to byla, možná už letos poslední, taje a ještě se má výrazně oteplit.



Pokud ano, tak to nevadí, ta setkání s tímto majestátným nádherným dravcem jsem si letos užil nadmíru!