V pondělí mrzlo. Ale fakt fest. Ráno kolem 7 hod bylo na teploměru ve třetím patře -21,7. No tak to si dnes na čekanou u újedi nechám zajít chuť. Nebudu trápit auto ani sebe a navíc tuším, že v tomhle mrazu žádný újedník nebude mít chuť ozobávat totálně tvrdou návnadu. K poledni se šplhá tepota nahoru a najednou je už jen -11. Tak co, vyrazím po obědě? Zkusím, no co už. Buď vůbec neodjedu, nebo když ano tak vydržím třeba jen do hodiny, uvidí se. Auto v pohodě startuje, ovšem po pár ujetých metrech se rozsvítí jakási kontrolka, rozeřve se nějaký alarm a bliká na mě červený výkřičník s americkým nápisem. Ať dělám co dělám, jedu bez otáček a brzdím provoz na ulici. No to pěkně začíná, možná i končí! Odstavuji se na parkovacím místě, auto chcípá. Znova startuju a nikde žádná kontrolka, žádný protivný varovný zvuk. Tak jo, jedu. Cestou mi dochází, že se jednalo o systém, který vyhodnotil cestu jako rizikovou kvůli náledí a dovolil jet jen v nouzovém režimu. Jakmile mi odpadly kusy ledy z blatníků za kolem, vše se dalo do normálu. Snad! No jo, to jsou ta moderní "chytrá" auta. Na mém stařečkovi, kterého mám do lesa by se to nestalo. Ale ten stojí s čepicí sněhu na parkovišti s vybitou baterkou.



Tak jsem v lese. Beru z auta židličku ( odmítám dnes sedět na batohu), spacák a ostatní věci ( třeba foťák a tak;o). Pozdravím se s traktoristy, kteří odhrnují lesní cestu a už stoupám napjatě osikovým lesem k louce. Na újedi sedí káně. A druhé odlétá ze smrku nad krytem. Sedící dravec mě nechává nezvykle dojít o 50m blíž než je obvyklé, až poté odlétá. Ještě dělá kruh nad újedí, nezvykle, dokonce mi letí naproti. Pak se ztratí v lese. Kontroluji návnadu, přihazuji čerstvý kousek a beru zahřát fotopast do krytu, jsem zvědav zda v mrazivém dni byly aktivity od rána. Chvíli mi trvá, než se v krytu zabydlím, židlička je navíc. Ale už sedím, přehozený spacák přes záda a nohy a kontroluji fotky z fotopasti. Neuvěřitelné, už v 6:30 tu bylo káně a v 7 hodin jestřáb. A pak stále něco. No to bych nečekal. Pokukuji mezírkama k újedi, popíjím čaj, žmoulám ledový loupáček a věřím, že se káně vrátí. Uplynula už zhruba hodina a překvapivě mi není nijak zima. No ono se ještě oteplilo díky oblačnosti a hlavně nefouká. A jak tak přemýšlím, cosi hnědého sedí ve sněhu vedle sojčího pařezu. Káně. Obhlíží okolí, pak se pomalým krokem přesunuje k čerstvému kusu návnady. začíná se krmit a mně teď nastává situace, kterou nemám vyzkoušenou. Musím se z poměrně vysoké zahradní židle dostat na zem a k hledáčku. Najednou zjišťuji, že mám kolem sebe nehorázný bordel. Batoh, termoska, telefon, vše se válí po zemi mezi židlí a stativem. Opatrně dělám "pořádek" a pak se dostávám na kolena a potažmo k hledáčku. Tmavé káně sedí a krmí se. Fotím...

už mám nafoceny desítky snímků ale žádný, co by se mi líbil. Prostě jen ty, kterým říkáme s Moukou "jak slépka" . Dravec sedí shrbeně, občas jen zvedne hlavu a občas se pootočí. Toť vše.



Nemám navíc kontrolu nad expozicí, tmavé káně a sníh mě trochu dává zabrat. Korekci mám moc v plusu, sníh bude bez kresby. Ale když to posunu, je dravec příliš tmavý. Ach jo. Aspoň něco udělej a neseď jak slepice! A najednou koukám, v hledáčku je prázdno. Kouknu na reálný obraz přes stěnu krytu. Sedí tam! ALe jinde. A už vidím proč. Zleva se ke újedi blíží další káně. Rázně a energicky. Tak to je jiná podívaná!



Světlejší a akčnější dravec si ujme kořist a docela se předvádí před tmavým kolegou. Ten sedí opdál a jen kouká na vetřelce.



Světlé káně mi dopřeje dost času k desítkám záběrů, než se zvedne. Toho využije první "srabík" a vrátí se k hostině. ALe jen na pár chvil. Najednou je u újedi prázdno. Nevadí, už jsem si dost užil...



PS - omlouvám se za kvalitu co se týká barevnosti či vyvážení bílé, ale už se mi nechce se s tím trápit;o)