Sněží. Před pár dny jsem z toho měl neskrývanou radost. Dnes už ale mám pocit, že stačí. Zase prošlapávám své včerejší stopy když stoupám ke krytu. Pokolikáté už? Snad po sté! Tak to asi ne, ale je fakt, že prakticky denně tudy chodím, buď na kontrolu neno na čekanou. A se sněhem jsou ty čekané častější. Jenže!!! ...marné a marné. Předevčírem přes poledne 3 hodiny - ani pírko, včera dopoledne přes 3 hodiny - nic! To nemluvím o spoustě dalších předešlých čekaných, kdy mě dokázala rozradostnit obyčejá sojka. A co je k vzteku, nainstaloval jsem k újedi fotopast, takže vidím každý den, že do hodiny po mém odchodu skoro vždy něco přiletí. A kdyby jen tak, ale na fotkách jsou třeba čtyři káňata a do toho vletí jestřáb. A já mám zatím pár fotek sojek a dvakrát káně, z toho to duhé až pozdě večer.



Jsem na kraji lesa a odtud již mohu obhlížet újediště. Dnes tam nic nesedí, což je výjimka. Poslední mrazivé a sněhové dny vždy při svém příchodu nějakého dravce zrazuji, často hned několik. za pár chvil se už hnízdím v krytu poté, co jsem přihodil na újeď kus čerstvého masa. Stopy žádné kolem nebyly, ale to nic neznamená, chumelí již od rána. Proto netrpělivě zkoumám kartu z fotopasti. Jasně, včera jsem odešel ve 12:15 a ve 13 hod už se tady krmila káně. A dnes ráno tady byla další a potom i jestřáb. Tak na toho si opět asi nechám zajít chuť, ten málokdy přilétá dvakrát za den. je něco před jednou odpolední, balím se do starého spacáku, chystám čaj a pytlík s piškoty tak, abych je měl po ruce, na telefonu otevírám Solitér a začínám další z již mnoha letošních čekaných, po níž mě budou bolet kyčle a budu zase asi naštvaný a rozhodnutý, že už se na to týrání vykašlu. V pravidelných intervalech zvedám oka od displeje k újedi. před týdnem se mi nevyplatilo, že jsem se příliš nechal strhnout hrou - totiž po jedné marné čekané jsem doma zjistil, díky fotopasti, že u újedi byl asi minutu jestřáb v době, kdy jsem tam seděl!! Takže přišlo poučení a od té doby zhruba co deset vteřin mrknu doprava přes větve...a do prčic..on je tam! Jestřáb sedí kousek od návnady, ani nemrkám. Během pár vteřin skočí na maso jakoby mu mělo uletět a snad s ním i zápasí. Vypadá, že je fakt hladový. Rve kusy masa, točí se dokola, roztahuje letky, úžasná podívaná. Ale zatím jen přes skulinky ve větvích krytu. Nemám odvahu se přimáčknout k hledáčku a tak zkouším fotit bez kontroly. Jenže ono to nefotí, jen přeostřuje. Aha, asi jsem mimo. Zapínám LV abych viděl, že mimo nejsem. Tak proč nezaostří? Dovolím si tedy opatrně, v momentě kdy je dravec zády a zaujat kořistí, dorazit oko k hledáčku. A už chápu co se děje. Sněžení je tak husté, že AF prostě jestřába nechytá. Nakonec se při plném soustředění mém i objektivu daří ostřit. Občas tedy. Jestřáb se krmil cca 17 minut. Během té doby jsem v pohodě vyměnil zaplněnou kartu a pokusil se natočit krátké vido. Mimoděk jsme si všiml, že v přítomnosti jestřába bez ostychu lítaly sýkorky na slunečnici nasypanou na pařízku asi 7 metrů před újedí. Zakřičení malých opeřenců mě ve chvilce nepozornosti pak upozornilo, že dravec vzlétl od návnady. Tak to bylo parádní divadlo a odměna za ty marné hodiny. Jen doufám, že se cosi povedlo a vše nezhatila chumelenice a problematické ostření.



Ještě skoro hodinu sedím, vychutnávám si zážitek, dopíjím čaj a pozoruji sýkorky, které mi tu a tam doťapkají až do krytu na mnou poztrácené semínka slunečnic. No a abych mohl na dnešek vzpomínat ještě víc, sedí una újedi káně. Ta ale vypadá o mnoho obezřetněji než předchozí návštěvník a brzy odlétá. Sice se za pár minut vrací, ale přistihuje mě v přílišném pohybu v krytu při balení a proto ihned odlétá. Nevadí, stačí, jdeme...



..a pro představu o hladovosti jestřába a místní chumelenici krátké video