Ano. Ten kulatý rok byl poněkud podivný. Nejen známým průšvihem s tím všudypřítomným virem ale i coby lovecký rok. Zdaleka nebyl pro mě tak úspěšný jako ten předchozí. To by tak nevadilo, není nutno a ani nelze, aby každý rok byl lepší či stejný, ovšem něco podivného v tom bylo. Ale... například: ani jednou jsem se nedostal na hory, čili ani na kamzíky ani na jelení říji. V mém revíru byla zvěř neviditelná a dosud tomu tak je. A není to jen má doměnka, potvrzují to i pozorování lesního personálu, který se letos také se zvěří setkával o mnoho méně než jiné roky. A přitom vím, že zvěř tam byla a je. I když tento rok pěkně zapršelo a krajina se nasytila vodou po letech, na lovy to nemělo dobrý vliv. Stále rozbahněné lesní linky, louky, polní cesty. Velmi časté plískanice, šedivá krajina, mlhy, vítr. To vše přispívalo k nezdarům. Ale dost hořekování, pojďmě shrnout ty poslední dva měsíce...

Po nenadálých zážitcích z daňčí říje jsem se těšil na muflony. Ale, jak již v úvodu předesílám, přišla bída na chudáka;o) Mufloni jakoby se ztratili. Zkrátka nikde nebyli a přitom vím, podle stop, že byli. Jenže vždy asi jinde než kam jsem se za nimi vypravil. Jednou jsem sice malou tlupu objevil po ránu na obvyklých loukách. Ovšem bylo to daleko a navíc mufloni odcházeli jinam, než obvykle. Netrápilo mě to, obvykle když to neklapne dnes, klapne to zítra. Jo, jenže to bylo naposled, co jsem je na loukách viděl. Čili říje muflonů byla beze mne.



Toulal jsem se po pasekách, zbytcích lesů a loukách a už mě to pomalu přestávalo bavit. Nikde nic. A když ano, tak v šeru, daleko, vysoko, hluboko..Jednou jsem potkal zapomenuté sele, které šustilo v namrzlém listí u cesty hledajíc bukvice, tu a tam se mihla liška, samozřejmě vždy daleko.



Tato frustrace z nezdarů mě popohnala k tvorbě újedi a opravě loňského krytu. Ale ani zde se nedařilo a doposud nedaří. Zpočátku mi pravidelně návnadu něco odnášelo a to i když jsem ji přivázal a přitloukl kolíkem. Dodnes je to záhada, protože to byly i velké několikakilové kusy z ulovené velké zvěře. Než se mi podařilo zrealizovat myšlenku s fotopastí, záhadné krádeže ustaly. A tak alespoň mohu běsnit, když vidím na kartě z fotopasti, že tam pravidelně lítal jestřáb či třikrát denně navštíví újeď jedno až čtyři káňata. A když tam sedím já? Hádejte:o) Dvakrát mi káně uletělo bez záběru než jsem se potřetí dočkal průměrných snímků a jednou jsem trefil návštěvu jestřába, ovšem v šeru a mrholení. Takže občas cvaknu sojku, občas z nudy sýkorku. Na akční focení dravců, které vidím často na fotopasti, čekám zatím marně. Tak snad se to zlomí.



PS - pro demonstraci mého zoufalství přikládám video. Když jsem usoudil, že podmínky na focení jestřába jsou brutální, pokusil jsem se ho natočit. A takhle to dopadlo! ( video není sestříháno:o))



Tak mějme ten další rok lepší, a to ve všech směrech, nejen těch "loveckých" !