Už při marných snahách foceí jelení zvěře se mi občas do cesty přimotal nějaký mufloní kousek. A tak mě napadlo jedno dopoledne jít zkontrolovat velkou paseku po rozlehlé smrčině, kterou zdevastoval kůrovec již před třemi lety. Tedy co v ní roste, protože zalesněná není a taky třeba co v ní žije. No a trochu také doufám v možné setkání s muflony, kteří v této lokalitě občas pobývají.S Ketynou hledáme bývalé lesní linky ve svahu bývalé smrčiny, dnes v bujaré pasece. Je vidět, že se tady vegetaci enormě daří, bezy, maliní a především mladé břízy činí z kdysi sice hustého ale poměrně přehledného lesního porostu neproniknutelnou džungli. Místy musím Ketynu přenášet přes ostružiní a jinou zeleninu. Konečně se dostávám na jakýsi hřeben, pod nímž je ještě zbytek té původní smrčiny. Smrky jsou z velké většiny suché, spousta jich je vyvrácených a tvoří pro mě docela příjemný pohled. Vnímám totiž tento porost jako základ budoucího pralesa. Ve vrchní části se zmlazuje smrk i buky, v tom leží padlé kmeny a mezi nimi chodníčky od zvěře. A jelikož vím, že na tuto proschlou smrčinu navazuje již prales v téměř pravém slova smyslu, nesu na zádech i batoh s foťákem. Ten "prales" je stopadesátiletý bukový porost s vtroušeným smrkemn a jedlí. A právě tam se velmi často pohybují mufloni. Tedy přesně řečeno, je to jedno z jejich oblíbených stávanišť, kterých je v revíru asi šest. Někdy sejdou z vrcholku do bujaré paseky anebo leží v bukovém lese na sluníčku či tam sbírají bukvice. Ale. Není to pravidlem, často můj výstup do strmého kopce po kamenité půdě nemá žádný úspěch. Ale dnes...

... Pomalu se blížíme k vrcholku kopce, který tvoří skalka volně ležícího kamení. Vpravo pode mnou je bučina, vlevo paseka. A v té pasece se třepe kmínek mladé břízy. Kousek pod skalkou. Najednou mě přepadá vzrušení, neboť má první myšlenka patří jelenovi. Tady v klidu a krytu klidně v pošmourném dopoledni může přeci nějaký bujarý mladý jelen vybíjet svou energii. A taky už vidím v zeleni prosvítat rezavé skvrny, tělo zvěře. A najednou se začíná kymácet i další bříza. Aha! už je mi to jasné, na jelena si nech zajít chuť. A tak s Ketynou pozorujeme a fotíme mufloní partičku, tvořenou holou , mladými beránky a i nějakým dospělým beranem. To ovšem poznávám, až zvěř pozvolna a postupně opouští paseku a korzuje mezi starými buky. Tak to bylo fajn setkání po čase s muflony na pěkném místě.



Další setkání s muflony přišlo hned druhý den odpoledne. Měl jsem v úmyslu, jako pokaždé v tento čas, zasednout v kraji kamenité cesty na čekanou a doufat v jelení zvěř. Již cestou k místu jsem si všiml rezavých hřbetů vpravo od cesty, v tzv. Bažinkách. Pastvila se tam tlupa sedmi muflonek a jeden dospělý beran. Ten, potvora jeden, mě nachytal i když jsem stál přilepen k jednoumu z posledních smrků v této lokalitě. Jelení zvěře jsem se ten večer, jak jinak, opět nedočkal...



A aby to nebylo jen o muflonech, přidám pár snímků z ranního setkání se srnčí zvěří. Ze dvou srnčat se nechalo fotit jen jedno, druhé bylo zašité v pasece. Ale aspoň nějaká změna;o)