Přehled líného července

Letošní červenec byl jakýsi jiný než ty předchozí. Aspoň se mi to tak zdá. Po několka marných pokusech v revíru na lesních cestách a pasekách jsem se přesunul na louky. Nevím čím to je, ale třeba vloni jsem v lese potkával vysokou i srnčí, občas prasata. Letos ne. Zdůvodnil jsem si to dalším prořídnutím lesních porostů, kdy raní slunko se dostává do ředin daleko dříve než v minulosti a zvěř, která zde podle stop každopádně je, chodí po revíru ještě za tmy. Taky jedna z možných příčíin může být nález stopy velké psovité šelmy včetně hromady trusu, který zřetelně obsahoval srst zvěře. Takže máme v revíru i velkého predátora.



Spekulovat lze, zda jde o pseudovlka či pytlačícího psa.

Takže na louky:

Na loukách se to hemží liškami. Pokaždé jich tam vídám několik, jednou tři, jindy i šest. Tedy ne pohromadě, ale v jedné lokalitě.



Jenže je nesnadné dostat se k nim na dobrou vzdálenost v otevřených loukách. Tak jsem rád za pár dokumentů, nyní již je opět vyšší tráva tak už to bude stále obtížnější.

S koncem měsíce se dalo očekávat i nějaké živo u srnčího, vždyť říje je na spadnutí. Jedno ráno jsem kromě šesti lišek na loukách potkal i stejný počet srn. Ale srnce žádného!



Takhle to většinou bývá těsně před tím, než to vypukne. Ale ono zatím nijak nic moc nepuká. Další ráno nikde nic, jen pár divočáků jsem prošvihl při návratu do lesa, jednoho srnčího zmateného mladíčka pak fotil večer.



No a pak další a další pokusy v loukách a u polí. Ale nic moc se nedařilo, jen pár obyčejných dokumentů. Ze srnčí říje jen jeden pár , který vyšel na louky až hodně za šera, ale aspoň tak.



A JEDNOU U VAŠKOVA RYBNÍKA...

Když už jem byl nějak rozmrzelý a unavený z běhání za zvěří, vzpoměl jsem si na ledňáčky z fotek kamaráda Vaška. Jedno dopoledne jsem jen tak obkouknul místo kamarádových lovů a při tom si v klidu sedl ledňáček na klacík asi 3 metry před stojícho mne. A tak příští ráno se nenápadně kradu pěšinou k rákosině a on tam stojí fotostan! Vašek má volno! Nezbylo mu, než mě "pohostit", ochotně otočil stan, usadil mě vedle sebe a dopřál mi focení jeho ochočených modelů. Byl to parádní relax a zážitek.



No a to je zatím vše. Tak snad se ta říje vydaří alespoň z poloviny té loňké.

  1. Ahoj. Já bych ten červenec zas tak línej neviděl 🙂 Vždyť toho máš nafocenýho dost a zážitků habakuk.
    Měj se a ať ti srnčí říje vyjde. Tady je snad úplně mrtvo 🙁

    Jirka
    Srpen 7, 2020
  2. Dobrý den Martine, fotky jako vždy podařené, písání také zajímavé. Ledňáčci, tak to se ti móóóc povedlo. Přeji krásné a plodné dny, už se těším na další porci krásných fotek s příběhem. Určitě se ti podaří srnčí říje. :o)

    Květa
    Srpen 4, 2020
  3. Tak teda máš dobrou červencovou sérii! Ledňáčci jsou dycky fajn, ti se neomrzí.
    A srny super, i ten srnec vyčuhující procházející.
    Já srnčí pořádně nefotil už snad dva roky 🙁

    Mouka
    Srpen 3, 2020
  4. Ahoj Martine, i když píšeš, že dokumenty, jsou skvělé. S tou říjí, věřím, že snad něco bude, taky se na ni chystám. Ten „vlko-pes“ , ten může řádit ve více revírech …
    K ledňáčkům, měl bys některé ráno to tam jít zkusit, nelétá pravidelně, ale dne jsem si to zase užil. Přilétl kolem čtvrt na osm a když jsem tam za šera šel, seděl na klacku. 🙂

    Václav
    Srpen 2, 2020

Napište komentář