Stručně řečeno, tento týden jsem se pohyboval převážně v jediné lokalitě. Tam, kde počala vycházet tlupa čítající na 50 kusů a tvořená muflonkami s muflončaty a mladičkými berany. A proč tolik času věnovaného právě téhle louce? Jednoduché. Pokus o nějakou zajímavou fotku, který stále ne a ne vyjít. Buď je zvěř daleko nebo je přesvětleno a vlní se vzduch. Tlupa takticky vychází v jednom rohu u meze a pak se zrychleně přesune do středu louky, kam se nedá nijak přiblížit. Myšlenka počkat na to, až se budou vracet je taky nejistá. Jednou totiž zatahují tam odkud vyšli, jindy úplně jinde. Navíc jsou venku někdy 10 minut, jindy hodinu a půl. A pak se také je třeba řídit větrem, který možnosti velmi eliminuje. Takže to začalo jen fotkami z dálky. Ale na druhou stranu jsem si užil pozorování muflončat při dovádění a to teda stojí za to. Všiml jsem si, že prckové nikdy při vyběnutí na louky neopomenou navštívit malý kamenitý ostrůvek v louce a tam si zablbnout.



Zkusili jsme i společnou akci s Vaškem, muflonní tlupy se dočkali a něco nafotili ale opět to bylo na daleko.



Užili jsme si pozorování hodinu a půl a jelikož nám neuniklo, že muflonky před vyjitím na louky nejprve navštívily starý pařez se stopami soli, pověřil mě Vašek, ať na kamenný ostrůvek donesu kus soli, kterou mi dal. Udělal jsme to a hned druhé ráno se dostavil efekt. Mufloni se na ostrůvku zdrželi a o solný kámen byla tlačenice.



Jeden večer jsem ale opustil louky mufloních mláďat a šel omrknout jinou lokalitu, kde jsem ráno náhodně obeznal do té doby pro mě ztracené starší berany. Po půlhodinové marné naháněné s lišákem po loukách a mezích jsem zasedl pod kazatelnu, u níž ráno mufloni brali myslivcem předloženou řepu. Do deseti minut tam byl i onen myslivec Zdenek, který mě naladil vyprávěním, kolik mu tam chodí zvěře. Místo je to pěkné, louka táhnoucí se k pestrému lesu a mezím, uvidíme. Čas se krátil a krom hřivnáčů se nic nedělo. Pak vyšel daleko ze stěny lesa srnec aby si ostrouhal parůžky a zase zalezl. Za další půlhodinu ze stejného místa, tedy daleko od kazatelny, vytáhl jelení špičák a v jeho patách překvapivě daněla. Jelena ale něco znepokojilo a odběhl do lesa, daněla za ním.



Jakmile slunko zapdalo za hory, zvedl sjem se k odchodu. No a na poslední louce, za níž jsem měl auto, byli ti berani, kvůli kterým jsem sem dnes vážil cestu. Tak jen dokument za šera z tohoto setkání vznikl.



A pak jsme se vrátil ještě jednou na spodní "mateřské louky" za muflonkami. Tentokrát jsem se pokusil dostat se jim na kobylku pro detailnější záběr, což se částečně povedlo až při druhém, dopoledním pokusu. Jakmile tlupa zmizela za horizont, přesunul jsem se do kamenného ostrůvku já a tam čekal a doufal, že se některé kusy budou tudy vracet. A to se kupodivu stalo. Bohužel ostré dopolední světlo nebylo to pravé ořechové, ale nemůžu chtít všechno;o)



A takhle to vypadá, když se tlupa valí na louky z lesa.