Teplota přes den kolem 10ti stupňů, polojasno, trochu větrno. Tak nějak to dnes, první únorový den vypadalo. Odpoledne mě to táhlo ven a tak jsem naložil Ketynu a vyrazili jsme do revíru. Už dlouho v mém hledáčku nebyla nějaká zvěř, krom lišky. Trasa byla jasná, s protivětrem od asfaltky oklikou k Jelení cestě. Lesní linky jsou mokré a blátivé, někde ještě nějaký zbytek sněhu leží, tvoří bílé fleky v lese a pasekách. A asi díky tomu se mi podařilo přehlédnout asi osmičlennou smíšenou skupinku muflonů ve zbytku starší smrčiny. Naštěstí se poslední beran na chvíli zastavil, aby vyšetřil příčinu úprku muflonek. Tak fajn, po době cvak něčeho chlupatého.



Začátek Jelení cesty je beznadějně utopen pod vodou, musíme kus obcházet pasekou. Konečně se dostávám k rozcestí u Kulíška a jen posmutněle koukám, kolik zde ubylo zase statných smrků. Kdyby mě zde někdo poslepu vysadil, dlouho bych asi poznával, kde vlastně jsem. Naštěstí kousek za rozcestím vidím v divokém lese, který je plný vývratů a souší srnčí obřitek. Pokouším se zabordelenou pasekou dostat na dostřel, daří se. Srnu i se srncem mám na kartě.



Nic dalšího, krom přistání žluny na jednom buku se kolem makadamky neděje. Obracím mokrou a zabahněnou Ketynu k návratu. Třeba něco ještě potkáme cestou zpět. Ale i když ne, jsem spokojen. Procházíme smrčinou v místě, kde mi před hodinou utekli mufloni a mně se zdá, že daleko mezi stromy řídkého lesa vidím tělo zvěře. No fakt, vysoká. Zkouším dokument mladého jelínka ale světlo je už bídné a zvěř moc daleko.



Pokouším se tedy dostat kousek blíž, kryju se kmeny, docela se i daří. Jenže než stihnu pořádně zpevnit postoj na focení, jelínek se dává do pohybu. Než se pohne, stihnu jen dva snímky a to je málo v tomto nesvětle.



Koukám po směru, kam jelen míří a najednou vidím o kus blíž laň, kterak vychází na lesní linku. A za ní kolouch. Ale ještě je tam cosi...Moc jsem toho nestihl ale byl to fajn zážitek;o)