Zima se v tento čas počala trochu snažit a já tedy nepolevoval v čekaných u újedi. Zvláště, když jsem jedno odpoledne přišel s Ketynou jen na kontrolu a již od auta jsem slyšel hádku krkavců kdesi nad lesem. A když jsem vyšlapal kopec a odkryl se mi pohled na louku, jen jsem zalapal po dechu. Čtyři krkvci tahali deku z daňka po louce a tři káňata se zvedla od újedi. Samozřejmě všichni do pár vteřin zmizeli, jakmile mě spatřili na 150 m. Krkavcům se ale moc nechtělo, poletovali po okolí a krkali, nakonec jsem je zahlédl, jak společně usedli na buku daleko v lese. No ale co bylo horší, z újedi zbyla jen ta deka, kterou jsem musel donést zpět k pařezu. Celá žebra s krkem byla fuč, i když byla přivázána provazem k pařezu. Ten byl zjevně přetržen. A tak mi nezbylo, než invenstovat a další den donést něco dalšího pod zobák. Docela jsme byl natěšen po včerejšku, navíc zjevně ještě po mém odpoledním odchodu byla návštěva u újedi, deka byla opět o kus jinde. Jenže dopolední čekaná nepřinesla žádný efekt. Opět jen ta sojka.



Další den opět podobný scénář, při příchodu tentokráte odpoledne, zvedl se z újedi jestřáb a odnesl si včerejší návnadu! Sakra, tak kdy sem mám přijít aby to klaplo? Nicméně jsem podstrojil další kus masa a čekal. Docela foukalo, sněžilo, brzy jsem zchladl. Ale naštěstí se v tom nečase zčistajasna objevila u újedi káně. Vůbec jsem její přílet či příchod nezaregistroval. Ale je tam a já mohu konečně fotit to, proč sem tak často chodím.



Dravec se zdržel poměrně dlouho, nakrmil e a odletěl, toť vše. Ale zaplaťpánbůh za to.
Tenhle úspěch mě nabudil a další den jsem vyrazil tak, abych byl s předstihem v krytu. Včera jsem totiž jestřába vyrušil ve 14 hod, takže dnes jdu ve 12. No a co myslíte? Seděl tam! Fakt už nevím, on snad nemá hodinky? Zasedl jsem vědom si toho, že těžko přiletí do dvou hodin znova, déle v tom vichru nevydržím. Opravdu nepřiletěl, ani káně ani ..nikdo. Ale úplně marné čekání to nebylo. Jednu chvíli jsem si totiž všiml dole u březového háje nějakého pomalého pohybu. Liška? Les je od krytu cca 250 m, nejsem si jist. Opustil jsem kryt a z kraje meze už jsem se ujistil, že kolem lesíka opravdu popochází malá liška. Jdu to zkusit! Pomocí hustých smrků v mezi se mi daří zkrátit vzdálenost o polovinu. Liška chodí po louce tam a zpět, vypadá podivně. Trošku se natáčí směrem ke mně, jde k mezi. Ale stále je to daleko.



V tuto chvíli nemám ponětí o liščím trápení. Kmotřička mizí v mezi asi 100 m pode mnou, jistě vyjde na spodní louce. Vyšla. Již ji mám blíž ale furt to není ono. Snažím se fotit a nějak nevnímám, že liška je totálně postižena prašivivnou. Na těle nemá téměř srst, jen oháňka je ještě hustá. A její přivřená světla nejsou obranou proti větru, jak si myslím, ale také příčina nemoci. To vše ovšem zjišťuji až posléze na displeji. Přesto v jakém je bídném stavu, nos ji funguje asi znamenitě. Stačil poloviční vítr pod mezí aby prchla. Tak mám zážitek.



Je posledního ledna a počasí hlásí změnu. Oteplilo se o 7 stupňů, sníh taje před očima. Je poslední šance zkusit něco na zbytcích sněhu. přicházím po poledni, včerejší návnada je pryč, všude změť stop. Sedám, zimou dnes trpět fakt nebudu. Neuběhne ani půlhodna, bavím se focením sýkorek, když mrknu k újedi a na pařezu sedí dravec! Do prčic! Musím teď pootočit objektivem o cca 30 st., dělám to velmi pomalu, rád bych měl vyfoceného dravce na odsedacím pařezu. Jenže to nestihnu, v hledáčku je pařez prázdný. Naštěstí sedí káně u návnady, ale je zjevně nejisté. Stihnu jen pár snímků a odlétá...



Tak aspoň cosi se konečně povedlo.