Tedy alespoň prozatím je ten leden opravdu velmi neúspěšný. Kdyby mi hned 2. ledna nesedl jestřáb k újedi, byl by to měsíc totálně bez úspěchu. Samozřejmě jsem se pokoušel přistihnout tohoto nádherného dravce znova, ovšem marně. Spousta hodin proseděných v krytu nepřinesla nic, než pár fotek sojek, strakapouda a nějakých drobotin.



Přitom při jedné návštěvě újedi, kam jsme zašel jen na kontrolu večer při návratu ze šoulačky ( taky marné) seděl jestřáb na návnadě a cpal se. Pozoroval jsem ho z asi 150 ti metrové vzdálenosti z lesíku. Ale třeba káně nebo krkavec se vyhýbají mým návnadám obloukem. Přitom cestou do lesa či z lesa běžně napočítám kolem dvaceti kání sedících u silnice na pastvinách. Čert ví, proč se jim o půlkilometr dál nechce.
Občas také podniknu nějakou odpolední pochůzku. bez výsledku. Systematicky postupně prozkoumávám jednotlivé úseky revíru a hledám stopy. A těch je i v těch nejlukrativnějších místech poskorvnu. Když to shrnu, tak za celkem asi 10 šoulaček ve sněhem zasypaném revíru jsem jen jednou narazil na malou tlupu muflonek, ovšem ty postupně vybíhaly zpod vývratů v proschlé smrčině, takže jsem neměl nárok. Jinak nic, jen tu a tam odskočené srnčí. No a při posledním pokusu, kdy jsem po čase zkusil štěstí na Jelení cestě, potkal jsem jen lišku. A ani tohle setkání nebylo fotograficky příliš úspěšné. Jednak mám fotky dost podexponované díky sněhu a špatnému nastavení a pak ani ta vzdálenost mezi námi nebyla ideální. A přesto, že jsem potom ještě obešel snad 5 km po lesních cestách, nepotkal jsem ani chlup. Tak takhle to teď mám...

Tak snad nám zima chvilku vydrží a něco se už konečně povede.