Tak nějak se mi celý prosinec nedařilo, 1.leden to převzal navlas stejně. Střídal jsem čekané u újedi s šoulačkami v revíru, vše marné. Mufloni mi dvakrát zdrhli bez nároku na fotku, většinou jsem ale nepotkal ani chlup. Na čekané v krytu jsem už pomali rezignoval, nepřiletěla mnohdy ani sojka. Ale malá vzpruha tu přesto byla. Totiž všiml jsem si, že často mi zmizí kuřecí skelet z újedi třeba během desti hodin. Přičítal jsem to nočním návštěvám lišek ale když louku zasypal první sníh, stopy odhalily, že liška to není. Ani jiná šelma, všude jen změť stop ptačích, především od sojek. Takže někdo loupí přímo ze vzduchu, že by loňská jetřábice?

Před Silvestrem mě kolega obdaroval zbytky z uloveného daňka, tak proč to nezkusit? Troška sněhu ještě drží, počasí slunečné. Ovšem dnešní příchod k újedi mi optimismus opět vyhnal z hlavy. Přesně jsem si pamatoval, jak vše včera leželo a dnes to bylo úplně stejné, jen pát miniklovanců od sýkorek. No nevadí, stejně mám v plánu předělat krmítkový pařízek sýkorkám a věnovat se jim. Jestli něco náhodně přiletí i k újedi, bude to bonus, ve který ale stejně nevěřím. A tak se zabydluji v krytu, a sleduji sýkorky a brhlíky jak lačně lítají na nové místo pro slunečnici. Něco i fotím ale upřímně řečeno, příliš mě to nenaplňuje.



Je zajímavé, že v čistě lesním prostředí lítá ke krmítku daleko méně druhů než ve městě. Zde je to konkrétně koňadra, modřinka, babka a brhlík. Dávám si za úkol nafotit všechny tyto druhy ale moc se nedaří. Než se vždy po dosednutí dostanu "k ráně", je sýkorka ve větvích nade mnou i se semínkem. Jen brhlíci tradičně okupují krmítko déle. Nakonec mi chybí jen babka. Sojku, která sedla na slunečnici ani nezkouším, než bych odzumoval, ztejně bude v trapu.



Ale alespoň se bavím a utíká to rychleji. V jednu chvíli slyším vykřiknout sojku v mezi a všechna drobotina najednou zmlkla. To si ovšem uvědomuji až se zpožděním, právě na něco čumím do mobilu. Jakmile mi toto dojde, mrknu před sebe. Sakryš, vždyť tam vlevo od újedi cosi většího sedí na zemi. Ale nemohu hned rozeznat o koho jde, sedí totiž přesně v přímce za sýkorčím pařízkem. Vidím jen hruď dravce a ta je světlá! Že by...? Zkouším přeostřit, nejde to, pařízek fakt zavazí. Chvíli díky rozostření hledáčku ztrácím ponětí o tom, co se na louce děje. Musím se dívat na živo mimo hledáček. A vidím! Opatrnými kroky se k návnadě blíží jestřáb! Joj, teď jen něco nezk..pokazit. Chtě nechtě musím pootáčet objektivem. Vydrží to? Dravec naštěstí došel k masu, ovšem jeho upřený zrak mě bodal do oka v hledáčku. To není dobré...



Přichází natahování krku a neustálé sledování krytu. A pak to přišlo..ruka na aretovacím šroubu povolila o něco víc a objektiv se lehce zhoupl dolů. Aniž by krásný jestřáb cokoliv ochutnal, zmizel ze scény. No tak snad alespoň pár fotek mám, radost po mnoha úplně marných pokusem však určitě ;o)