Tak nám proběhl listopad, co do počasí tedy jeden z nejhorších co pamatuju, a začal prosinec. Ten tedy zatím taky nic moc. Zimy, větry, deště, šedivo, nyní mrazivo ale větrno. Zvěř je těžko k nalezení. Když je mokro a dobře se šoulá, je tma, když je světlo tak je zmrzlo a nedá se chodit. Na újeď mi taky nic asi nelítá, občas mi ji přejedou v noci asi divočáci. Ti vše roznesou po okolí, něco sežerou ale co je mi záhadou, již dvakrát jsem odsedací pařízek pro sýkorky našel v mezi pod stromy asi 5 m od původního místa. Dokonce i těžký kořen, jenž má sloužit pro sedání větších ptáků byl párkrát posunut o nějaký metr a převrácen. O tom, že mi zmizela z újedi deka z daněly ani nemluvím. Navíc jsem musel obhajovat svou újeď u myslivců, kteří ji při krmení u nedaleké kazatelny objevili. Takže souhrnem - všechno je špatně.
Zatím jediným úspěchem z krytu je jako obyčejně sojka. Letos to nejsou nálety několika naráz ale jednou začas se objeví jediná. Párkrát jsem si ji tedy zvěčnil, ale není to to, po čem bych toužil.

Když mi došlo, že čekání na dravce je marné a patrně lze nějaký úspěch čekat až se sněhem a pokročilou zimou, vydal jsem se párkrát na odpolední šoulačku. Většinou se mi nepodařilo zahlédnout ani chlup, občas jen nějaký odskakující kus srnčího. Nic na fotku. Tedy ještě začátkem listopadu jsem jednou nachytal ráno mufloní tlupu na louce, ale moc šancí mi nedala. Musel jsme obejít kus lesem, to se sice povedlo, ale z kraje smrčiny mi větve a tráva bránily ve focení. No a pak jsem se pod tlakem snah o fotku odkryl asi příliš a bylo po akci.

Ještě asi třikrát jsem se pokusil ráno i večer do těch míst zajít, ovšem v okolních porostech se intenzivně pracovalo, po louce jezdili džípy, chodili dělníci apod. A tak jsem změnil lokalitu. Jedno ráno jsem se dostal mezi divočáky, ovšem v houštině jsem jen mohl pozorovat siluety zvěře. Ale další odpoledne se mi setkání se zvěří docela dařilo. Jenže vždy jsem byl o krok pozadu nebo se zvěř nacházela v místech, kde fotit nešlo. Tři kusy vysoké - laň, kolouch a šesterák - mě odhalily dříve, byly výborně maskováni v šedé pasece. A pak muflonka na lesní cestě za vývratem - daleko a v nesvětle a záhy tlupa snad třiceti muflonů táhla pasekou rychle. A já stál v porostu. V mezerách mezi stromy to nešlo. Až laň kraji lesa a paseky se mi konečně podařilo zdokumentovat. Ale další 4 kusy za asfaltkou jsem jen bezmocně sledoval v průcesích v houští jak táhnou k Pomníčku. Tři laně a korunový jelen. Tak to byl večer se zvěří ale vlastně bez zvěře.

Při další večerní pochůzce opět jakoby zvěř z revíru odešla, zachránil to mladý srnec v pasece. Ovšem už to bylo při návratu a tma se vkrádala i do pasek, v lese už vládla úplně.

Zatím poslední pochůzku jsem učinil třetí prosincový den. Bylo jasno ale mrazivo. Kroky v listí zněly jako bych šel v mikroténových pytlících. A i v občasných místech bez listí křupala zmrzlá hlína pod podrážkama. Naštěstí i mufloní tlupa byla hlučná, tak mi dovolila alespoň z dálky pozorovat doznívající říji.

Poté, co mě jedna z muflonek odhalila, předvedla mi tlupa velmi hlučný odchod ze scény. Cestou zpět jsem potkal ještě dva berany, kteří asi tlupu hledali. Do hledáčku se mi podařilo dostat ale jen jednoho, naštěstí toho většího.
No a další den opět pokus v krytu. Opět vše rozházeno od prasat, maso zmrzlé. Nevydržel jsem dlouho, za hodinu a půl ani sojka nepřišla. A tak přišel vhod po dlouhé době brhlík.

Tak snad se to obrátí k lepšímu...