Po nedělním zážitku a úspěchu z Jelení cesty mě to tam samosebou táhlo i v další podvečery. Sice jsem nevěřil v nějaký další úspěch, ale náhoda je blbec. A když se blbec s blbcem sejde, může se něco přihodit. A kupodivu přihodilo. Při opatrném šoulání tentokráte na vrchní části cesty, vyskočilo cosi na makadamku. Bylo to hodně daleko a stálo to jen chvíli zadkem ke mně. V hledáčku to vypadalo jako nějaký mufloní kus. Jenže hned zmizel aniž bych to stačil řádně ověřit. Každopádně mě to popohnalo kupředu. Třeba budou okolo další kusy. A jak tak opatrně postupuji dál, vytáhne na cestu zase cosi. Ale tohle není muflon, tohle je vysoká? Nebo srnčí? Prdlačky, je to maličká laňka či kolouch. Fakt slaboučký kus.



Čiplena chvilku postojí a pak šup do paseky. Tuším, co by mohlo následovat, tak se víc přikradu do kraje cesty k porostu a rychle zkrátím vzdálenost o desítku metrů. Syknu na Ketynu, ta zarazí a čekáme. Tři minuty to trvalo a z trávy u cesty se vynořila jelení hlava.



I když jsem byl v zákleku v krajní trávě, jelen mě našel hned. Ale nevěděl co jsem zač tak koukal. Koukal nehnutě téměř přesně 4 minuty. Již po prvních snímcích mi bylo jasné, s kým mám tu čest. Je to tentýž jelen, kterého jsem fotil před měsícem na spodní části cesty, v travnatém úseku. To byla ještě předpodzimní atmosféra, dnes je o poznání podzimnější. Už v hledáčku se mi líbilo okolí, v němž je jelen zapasován. Tak jo, tohle je fajn. A patrně symbolicky tenhle jelen, jak začal, tak ukončuje mou letošní misi na Jelení cestě.



Konečně se po těch nekonečných čtyřech minutách jelen důstojně otáčí a ladným klusem se vztyčenou hlavou odbíhá. Teprve nyní si všímám, že domělý osmerák je vlastně nerovný desaterák. Ale to je nepodstatné, důležité je, zda ho mám dobře zvěčněného na kartě. Tak zase mi šoulačka s Ketynou přinesla štěstí;o)

Další večer beru místo Ketyny Vaška. Ale to se neosvědčilo, Václav není jezevčík, nic se nepodařilo, i když vysokou jsme alespoň na vteřinu zahlédli.



....ráno je teplé a jasné, zkouším po dlouhé době vyjít na louky. Ale nikde nic, jako obvykle. Až snad kilometr daleko, na hranici revírů, vidím pár tmavých bodů v louce. Co to je? Jak popocházím dolů odkrývá se mi pohled na celou enklávu zadních luk a už je mi jasné, že se tam paství několik desítek mufloních bodů. Uf, to je ale fakt daleko. Nechám to na jindy, snad budou chodit i další rána. Provádím tedy plánovanou pochůzku lesním porosty, což mi zabere asi hodinu, potom k autu a přejet kousek dál. A v tom mě napadá, že v pasece u zadních luk jsou čerstvé vývraty a ještě jsem to nebyl zrevidovat. Za 3 minuty jsem u paseky, pro jistotu beru i batoh s foťákem. Jdu neskutečně zasranou pasekou směrem ke stěně buků, za nimiž je louka. Ještě na jaře jsem tudy chodil krásným čistým smrkovým lesem, potichu a ukrytý, až k louce. Teď je zde rozlehlá paseka s klestem, špicemi smrků a zbytky kulatiny a propadlými rozježděnými linkami v nichž stojí voda. Jaký rozdíl během šesti měsíců! Nicméně se pomalu s tichým sprostým nadáváním dostávám k vývratům a odtud již vidím přes bukovou stěnu , že v kraji louky jsou mufloni!



Sleduji flémování beranů, ale jsem daleko. A dostat se blíž tím peklem asi nepůjde. Využívám několika posledních smrků, které ještě nepokosil harvestor a jsem zase o 30 m blíž.



Ale mufloni cosi asi tuší nebo jim jen přeskočilo v hlavách, což je u nich běžné, a klušou podél lesa pryč. Vycházím do kraje louky, jsou v trapu. Nikde nic, jakoby tu nikdy nebyli. Rozhlížím se po kolí, slunko zlatí protější stráně, je fakt podzim. A najednou zahlédnu pohyb dole pod lesíkem. Během pár minut se celá ta mufloní parta vyvalí na louku pode mnou! Jsou to fakt podivíni, čím jich je víc, tím víc zmatků dělají. Tady jich je okolo padesáti, takže totální chaos. Vpředu táhnou vedoucí muflonky, za nimi pak směska holé a beranů různého věku.



Nacházím i svého známého Šaška a jednoho ze starých dobrých beranů. Ten se ovšem stále ukrývá za změtí těl ostatních. Jednomu z beranů chybí dokonce oko. Flémuje se, dovádí, ale vše za pochodu ve formacích a na hranici světla a stínu. Fotím, užívám si a v tuto chvíli netuším, že fotky ovlivňuje pro mně neviditelný vlnící se teplý vzduch. Tak třeba zase někdy za lepších podmínek...