...konečně se po 20. září k mému sluchu doneslo jelení troubení. Nejprve na horách, za tmy před rozedněním, ovšem náš společný lov s Vaškem vyšel naprázdno. Nejprve se nám do původně plánované trasy připletli dva lovci, což mě hodně rozhodilo. Měl jsem totiž vymyšleno do puntíku kudy a jak půjdeme a vymyslet s rozedněním novou variantu, to mě prostě nešlo. A tak výstup po turisťáku směrem nad Kotel byl vlastně jen vycházkou a jediný záznam jelení říje byly dva krátce po sobě jdoucí výstřely kdesi od Kotliny. Takže nic, nula, zbytečný zájezd.
Další jelení troubení jsem poslouchal už ve "svém". Ráno z mlaziny za Jelení cestou troubil jelen jen chvíli, večer naopak velmi aktivně celou hodinu ještě před setměním. Ale na volnou plochu nevyšel. Trošku mě zachránil mladý osmerák, který se na moment zjevil na cestě před smrkovým pásem, jako obvykle. A již za šera z mlaziny vytáhla laň, ovšem byla daleko a sama, doufání v to, že za ní vyjde i trubač bylo marné.



A pak po dalších, již jelenem neozvučených a marných pokusech kolem Jelení cesty, přišel na řadu opět výjezd na hory, opět s kamarádem Vaškem. Tentokrát nás nikdo nebrzdil, ovšem říje byla jakási liknavá. Troubil jediný jelen v okolí, mimo náš dosah a k vidění byla jen holá zvěř. Navíc počasi si s námi pěkně zahrálo a druhá půle šoulačky byla již v dešti. Ale alespoň jsme nějakou zvěř potkali, laň s kolouchem, kamzíka v šeru pralesa a k naší radosti před námi přeletěl i jeřábek.



Zatím poslední mé setkání s jelenem bylo ryze náhodné, trochu bokem od Jelení cesty, kam se mi také poslední dobou občas nacpe nějaký lovec. Naštěstí jsem o tom vždy spraven a tak se těmto místům vyhýbám. A tak jsem šel tentokrát krajem paseky a lesa a kus dál od Jelení cesty a patrně díky mé hlučné chůzi vyklusal z lesa mladý nadějný desteráček. Já klasicky nepřipraven musel tahat foťák z báglu a pak na rozejitého jelena huknout, aby zastavil a neztratil se mi v zarostlé pasece. Ovšem nevybral si ideální místo a já zase nezvolil ideální kompozici, na nápravu mi chlapec čas nedal.



A ještě jednou jsem podnikl, v naději na prolomení smůly, výpravu na hory. Tentokrát do jiných oblíbených říjišť. Je to dál, víc do kopců, větší dřina. Ale úspěch se nedostavil. Neviděl jsem ani chlup! Potkaly mě jen samé prekérky - vyhaslá baterka, kotník ve svodnici, parakoutoul ze svahu v mlazině, netrefený chodník...atd. No masakr.
Takže nyní už je po říji a já se počínám toulat už jen tak nazdařbůh po revíru, zatím docela bezvýsledně...

PS - sice to do lovů nepatří, ale o víkendu jsem měl tu čest strávit odpoledne a večer při oslavě kulatin dobrého kamaráda Oty. V bezva společnosti, kterou velmi oživil jako tradičně Venca, mi bylo moc fajn a bonusem bylo i setkání s kolegou fotografem Martinem Machalou, který nás poctil návštěvou.