V revíru v mezíříjí

Srnčí říje skončila, byla dobrá, užil jsem si ji, do jelení zbývá nějaký týden a v tomto období "mezíříjí" se mi většinou nic moc nedaří. A tak je to i nyní. Ještě před víkendem v horách jsme s Ketynou podnikli malou šoulačku po lesní makadamce, v pasekách pusto prázdno, nikde nic. Ale jak se tak vracíme stejnou cestou zpět už za slunka, z malé mlazinky vyskočí na svážnici malé sele. Štráduje si to přímo proti nám po hlinité cestě. je malé, na konec srpna velmi malé. A je samo. Může to mít několik příčin, nehodlám spekulovat proč tomu tak je. Každopádně jsem po roce a třech měsících opět mohl v hledáčku sledovat setkání jezevčíka s malým divočákem;o)



A pak zase dlouho nic, jakoby byly revíry bez zvěře. Až včera. Vyšel jsem z lesů brzy po ránu do luk a měl v úmyslu mrknout, zda bioobilí na malém políčku je již sklizeno. Bylo. Strniště, balíky slámy a v okolí jen motáci plachtící nad loukami a strništi. Ale v kraji pole, ve starém zarostlém hnojišti se něco hýbe! Srna. Vytahuje na strniště, paráda. Jenže mi ve focení brání krajní staré trávy. Až popojde mladice více do pole, nezavazí už nic, ovšem pozadí se mění z lesa na prázdný horizont. No co už, fotím i tak.



Čiplena často otáčí hlavu zpět k hnojišti, že by tam bylo ještě něco? Mrknu tím směrem a koukáme na sebe s dobrým srncem!



Srnec na mě kouká, neví co jsem zač, vítr mám dobrý. Vzápětí se otáčí a vybíhá na strniště k srně. Zkoumá mě, postává ale nakonec odchází hluboko do louky. I srna už o mě ví, ta si mě jde prohlédnout trochu blíž...No pěkné focení a setkání se srnčím po čase.



Další ráno mě napadlo po více než týdnu podívat se opět na makadamku. Jelení říje je o něco blíž a vloni se tu cosi právě v říji dělo. A opravdu, po snad dvoustech metrech slyším odskakovat zvěř vlevo v zarostlé pasece. Moc toho nevidím, ale že to mělo paroží jsem postřehl. Tak vida, jelen tady je. A vzápětí vidím odbíhat i laň a za ní koloucha. Tak to je dobře, mám radost. Jdu dál a po dalšm asi půlkilometru na další pasece vidím docela blízko hřbet vysoké v pohybu k lesní cestě. Tak tuhle laň a vzápětí i velkého koloucha si už ujít nenechám!

  1. Hele, Ketyna se pěkně baví 🙂 a ty taky, zase skvělé zážitky a parádní fotky máš 🙂
    Vidím, že vysokou si hlídáš 🙂

    Václav
    Září 16, 2019
  2. Ahoj. Je vidět, že jsi stále venku a hlavně máš dokonalý přehled v terénu a já jsem zase rád, že se můžu podívat na moc pěkný fotky. Měj se a ať se daří.

    Jirka
    Září 8, 2019
  3. Paráda, Martine! Kam se hneš, něco ulovíš 🙂
    Ale to je dobře, aspoň mám co závidět.

    Mouka
    Září 5, 2019

Napište komentář