Srnčí říje je u konce, definitivně. Ještě minulý týden jsem se snažil něco z ní vytěžit, ale už nebylo nic moc co. Nad přehradou mi více než srnci pózovali viržiňáci a k mému objektivu večer přišel jen známý knoflíkář.



Nějaké atributy z říje jsem ještě viděl, to ano, ale jen tak okrajově. Víceméně občas nějaký mladík někde prošel ale většinou už jsem začal potkávat srny se srnčaty. Koncem týdne mě to táhlo do další lokality, do lovišť kamaráda Vaška. Měl jsem zálusk na jeho lištičky. Ani na můj vkus trpělivá čekaná nepřinesla ovoce, lištička se ukázala krátce a daleko. Do hledáčku se mi ddostal alepsoň mladý srnec a dvě srny se srnčetem. Ale nic extra na dobrou fotku.



Další ráno jsme do těch samých míst vyrazili s Vaškem společně. Viděli jsme ještě dost srnčího, i srnu se srncem v poli pelušky, ovšem vše daleko pro naše objektivy. A bohužel daleko byli nádherní lovící motáci. Ale to nevadí, protože to byla moc příjemná změna a bezva pozorování těchto velkých dravců při jeich specifickém loveckém stylu.



Bohužel plán vyrazit na motáky další rána už jsem nezrealizoval, ozvala se má stará bolest - meniskus v koleni, ovšem tentokrát nějak výrazněji než jsem léta zvyklý. Takže nyní je ze mě chromý, protivný a nasratý stréc, do revíru s foťákem se asi jen tak nedostanu...