Mé snahy v lovu srnčího zatím neutuchají, baví mě to a i když je to náročné, zatím to jde. Je to dáno také tím, že srnci jsou stále aktivní, mám relativně čas, nemusím se starat o prkotiny. Ráno mrknu na louky sousedící s pracovním revírem, večer si vyberu podle nálady, o víkendu podle chuti a v kolik se mi podaří se ráno probrat. Nejvíce protěžuji lokalitu nad přehradou ale třeba o víkendu mé kroky vedly po čase do pasek nad rybníčkem za městem. Večer se mi ukázali dva srnci, šesterák se mnou vykýval, vyběhl ze zarostlé příkopy a já nic nestihl, mladičký roček špičák se zase zašíval hluboko v pasece.



A jelikož za šera se mi ukázal další zajímavý srnec hned nad rybníkem, ráno jsem tam byl znova. Bohužel, šesterák v pasece sice byl ale patrně o mmě věděl, odbíhal opačně do osik, špičáčka jsme měl na dobrou vzdálenost ale utopeného ve vegetaci tak mocně, že z fotek nic není. Trošku mi spravila náladu srna se srnčaty o kousek výš v téže pasece. Jenže to bylo tak blízko, že kompozičně jsem vyhořel.



No a teď už šup nad přehradu. Tam je letos mé stěžejní loviště, vlastně už vloni bylo. To místo má specifickou atmosféru a zkrátka se mi líbí. Navíc je tam stále živo.



Večer zvolna, tak aby se Ketyna dostatečně vyběhala, docházím k mezičce nad včelíny. A už z dálky vidím srnce odcházet k mlazině za níž je další velká louka. Nevadí, to je jistě ten dvoletý šesteráček, zdejší Všudybyl. Třeba se bude vracet. Sedáme k bříze a opravdu, do půlhodiny si to kluše panáček zpět a přímo proti nám...



Za mezí dostává vítr a pádí dolů do revíru Severáka. Chvíli ještě sedíme ale i mě to tam táhne, tak neodolám. Zvrchu ze štěrkové cesty obhlížím louky kolem olšiny. Něco se děje na horní loučce. Srnec žene srnce. Jen krátce, přes jednu mez a pronásledovatel se vrací. Pronásledovaný také zastavuje a už v klidu se rozhlíží po okolí. No tak jsem byl svědkem, jak osmerák Severan prohnal Jižana! A aby toho nebylo málo, dole u balíků se objevuje Všudybyl. No a toho pro změnu vypakuje z louky Jižan. Pěkné divadlo, nefotitelné. Zkouším vyzrát na osmeráka, viděl jsem, že zalezl do biopásu nad olšinou. Marně. Nevím jak je to možné, ale zatímco já se opatrně prodírám vysokou trávou, on na mě béká z loučky za mými zády! Tak nic.



O to víc se těším na ráno. Už svítá, když jdu širokou polňačkou. Musím kvůli větru obejít celou olšinu zleva. Ale pod lesem se něco děje. Za nízkou travnatou mezí vidím tři kusy srnčího v pohybu, letecké ráno. Přes mez se během pár vteřin vyřítí celá sestava na louku přede mnou. Nestíhám sledovat natož fotit. Vlevo srna, uprostřed srnec a to co odskočilo vpravo asi taky. Srna obloukem míří zpět do meze, prostřední srnec si mě všiml a zarazil. Na tři fotky zůstal, pak zmizel. Tak tebe hochu ještě neznám.



No a pak už následuje klasický postup k řadě balíků, odkud sleduji další dění už daleko na vrchním konci rozlehlé louky.



Během pár vteřin ovšem celá sestava odbíhá nad štěrkovou cestu nad včelín. Na louce zůstává jen mladý bulkař, srneček s hrbolky místo paroží. No tak jsme si zbyli sami, tak co s tebou, chlapče...



Příští ráno zkouším změnit lokalitu, mám zálusk na Vaškovy liščata v Lágrech. Ale já nejsem Venca, lištičky se neukázaly. Ukázal se alespoň srnec s jedním parůžkem.



Doma při podrobném porovnání fotky jednorožce jsem zjistil, že tohoto srnce fotil Vašek při pokládání a souboji, to měl ale ještě parůžky oba!
No a to je zatím vše. Zda ještě něco ze srnčích radovánek přibude, netuším. Ale třeba ještě na něco narazím...