SETKÁNÍ, KTERÁ NEPŮJDOU "NA ZEĎ"

Kromě toho, že se občas podaří nějaká fotka vhodná pro tisk, na což si nemohu letos stěžovat, je spousta okamžiků, ze kterých zůstanou jen prachobyčejné dokumenty. O ty také nouzi nemám. A často jsou to zážitky třeba zajímavější a vzrušivější než ty ostatní. Tak třeba ve čtvrtek ráno...
Procházím s Ketynou po svítání pasekami v hluboké koleji po harvestoru. Je docela teplo, nikde nic nevidím, jsem lehce otráven. Ale jak se blížím k lapačům, zdá se mi, že slyším v maliním zarostlém svahu nad sebou nějaký pohyb. Oči vykuluju, nic nevidím, stoupám na pařez abych se dostal výš a všímám si kymácejících kmínkú maliní. A vlevo taky A i tamhle a tam. A už slyším i jemné blažené pochrochtávání. Prasata jsou v pasece! No ale co s tím jako mám dělat? Tu a tam zahlédnu černý hřbet, skvrnu, nic víc. Ale podle zvuku i kymácení vegetace je jasné, že pasoucí se štětináči pozvolna sestupují ke mně.



Tu tam zahlédnu hlavu, bachyně obratně obírá maliny. Zkouším fotit, moc to nejde.



Jedno z prasat se blíží k lince na níž stojím, čekám zda vyleze a opravdu jo. Je kousek vedle mě, otáčí se zadkem, jak jinak, chvíli postojí, otřepe se a zase se vrací. Přitom chytá můj vítr. Chvíli šrumec v pasece a pak ticho. Fotka dobrá žádná, no co už, se nepotento...



Pokračujeme v obchůzce. Za deset minut jsme na bukovém vršku, zase nic, bez života. Ale při sestupu dolů k mlazinám jasně slyším drobné lámání a snad pokvikování? Ketyna jde asi 20 m přede mnou a jakmile se dostáváme po široké lince mezi mlázím do zatáčky, vystřelí jak blesk a vletí mezi čtyři selata.Ty odskakují zmateně doprava i doleva do boučí. Ketyna se vrací, prasata zásadně nepronásleduje, srab jeden. Ale po ujití pár metrů na linku opět vyskakují dvě ze selat a pádí po cestičce pryč. Zase jsem to nestihl, jak jinak.



K dalším nepodarkům patří páteční setkání s mladými liškami u lesní cesty. Brzy ráno jsem projížděl poslední část lesní štěrkové cesty, která vyúsťuje na loukách a cosi jsme zahlédl na kládách přes příkopu. Lišče! A támhle druhé. Odskočili do trávy za příkopou. A třetí běží před autem v koleji cesty. Taky zabočí brzy do porostu. Parkuji asi po 60 m na točně, opatrně vytahuji foťák, nezavírám ani dveře auta a opatrně nakukuji do cesty. A jedna z lištiček si to cupitá pěkně ke mně. Jde v levé koleji kryta vysokou trávou středního pásu cesty. A asi 8m přede mnou ten pás končí, paráda, předostřím a čekám s hledáčkem u oka. Už mi trne ruka a liška nikde, že zase někde odbočila? Maličko se nadzvednu abych viděl za trávu. A co se asi v ten okamžik stalo? Na konci travnatého pásu se objevila liška. Jak jinak. Otočka a už mazala pryč.



A PAK JEN SRNY, SRNY A SRNY

...abych úplně nekecal, do hledáčku mi vešel i jeden srnec. A to hned chvíli po nezdaru s liškami u cestičky. Vyšel jsem na louky, obchvatem vzal selský lesík a v protivětru se chtěl dostat k políčkům nad Vajglovem. A právě mezi lesíky se zjevil mladý srneček a dovolil mi pár fotek. Slušně vyšly jen asi tři, ostatní šly do koše, byly neostré. To díky vlnícímu se vzduchu při extrémně teplém ránu, což poznal i kamarád Vašek, kterého jsem brzy po odběhnutí srnečka zahlédl v polích...



No a pak už jen ty srny a srny. Jak v sobotu ráno v polích u Vésky, tak večer nad rybníkem za městem. Ale věřím, že srnci se co nevidět ukáží, říje se rozjede!..snad..